S pákou, čili armwrestlingem, začal před zhruba třiceti lety, kdy se v Klatovech konala soutěž. „Tenkrát jsme ještě ani nevěděli, že se to jmenuje armwrestling. No a já jsem to tady tehdy vyhrál na obě ruce. Začalo mě to bavit, tak jsem jezdil po různým soutěžích. Párkrát jsem byl mistr České republiky už jako Masters, protože už mi bylo přes čtyřicet. A největší úspěchy mám asi až letos,“ řekl Lukačík.

Kvůli nemoci měl několik let pauzu, ale pak se ke sportu vrátil v plné síle, což dokázal na letošních šampionátech. „Měl jsem asi tříletou pauzu a v roce 2020 jsem se tomu začal zase naplno věnovat. Letos jsem jel na první mistrovství Evropy V Bratislavě. Tam jsem se dostal do finále se Španělem, kde jsem skončil druhý,“ uvedl první úspěch sportovec.

Tím to neskončilo, o tři měsíce později, v srpnu, se vydal do Moldávie na mistrovství světa. Cesta mu trvala tři dny, ale vyplatila se. „Získal jsem titul mistra světa, kde jsem se opět potkal ve finále se Španělem a tam jsem mu to vrátil zpátky. Získal jsem dvě zlaté medaile, za levou i pravou ruku. Potěšilo mě to, byl jsem šťastný, že jsem takto zvítězil mezi nejlepšími ve světě,“ svěřil se nadšeně Lukačík.

Na soutěžích jsou různé kategorie dle věku závodníků. Jsou odstupňované po deseti letech. Lukačík reprezentoval v kategorii Senior Grand Masters, kde jsou závodníci od 60 let.

Na soutěž se připravoval naplno. „Musí se to brát poctivě a každý den trénovat. Nevynechal jsem a vždy hodinku jsem tomu věnoval. Soustředím se hlavně na předloktí, bicák a tricák a silné prsty na úchop,“ popsal pákař s tím, že důležitá je i fyzička.

I když dosáhl svého snu a stal se mistrem světa, nehodlá ani ve svých 62 letech skončit. „Baví mě to a nehodlám přestat. Dokud mi to půjde a nebude mě zlobit zdraví, tak budu pořád pokračovat,“ řekl s tím, že příští rok se plánuje zúčastnit opět mistrovství světa v Bulharsku a byl by rád, kdyby tam s ním jel i jeho syn, který se věnuje stejnému sportu. „Chtěl bych zlato obhájit, tak uvidíme. Mám radost ze syna, který je několikanásobným mistrem republiky a byl bych rád, kdyby i on se dostal dál. Je skvělý a dává tomu hodně. Trénujeme každý týden spolu a jeden druhému jsme trenérem, hecujeme se,“ uzavřel Lukačík.

Rodina a přátelé pro ně připravili přivítání, aby mu ukázali, jak jsou na něj pyšní a podporují ho.