Jedu zbytečně, ti nepojedou, říkám si, když za hustého deště přijíždím do Borov, kde má za dvacet minut odstartovat další Nezdická neckyjáda. Je navíc pořádně chladno, a tak mě nepřekvapuje, že je na místě jen pár lidí. Na otázku, zda se pojede, ale dostávám překvapivou odpověď: No jasně!

„Chviličku se přemýšlelo, že bychom nejeli, ale nakonec to většina zavrhla a jasně se řeklo, že se pojede jako vždy. „Už jsme zažili i větší zimu, ale tolik nikdy nepršelo. Bohužel se to podepsalo na účasti v tomto jubilejním desátém ročníku. Pojede jen pět plavidel, dříve jich bývalo i patnáct,“ říká mi jeden z organizátorů Miloslav Stach. Do startu je ještě čas, a tak na některých odvážlivcích vyzvídám, co je zlákalo na start neckyjády a jak chystali své plavidlo. „S dalšími třemi kamarády jsme zvolili jamajský bob, předlohou nám byl film Kokosy na sněhu. Bylo to dost narychlo, začali jsme ho dělat včera v sedm hodin večer a dodělali jsme ho dnes ráno. Škoda toho počasí,“ říká mi Jiří Štych z Nezdic.

Odhodlání doslova čiší z trojčlenné posádky vedené domácím Přemkem Písařem, která zvolila jako plavidlo umělohmotné zahradní jezírko. „Ani jsme netrénovali. Jsme tu sice poprvé, ale vyhrajeme a od letošního ročníku to bude naše,“ říká mi s odhodláním kapitán Písař. Statečně se tváří i tříletý Jakub Stach, který je členem posádky krysáků. „Naše masky se mi moc líbí, pomáhal jsem je vyrábět. Už se těším na plavbu, do vody se nebojím,“ říká mi malý capart.

Ještě poslední dodělávky, pořádně přikurtovat gumy k jamajskému bobu a jde se na to. Jako první startují šmoulové. „Ježíš, to je děsná kosa,“ oklepe se jedna ze šmoulinek, ale statečně se všichni tři vydávají na plavbu. Po nich v pohodě odráží od břehu osamělý trosečník a pak již přijdou na řadu „Písařovci“. Ani se pořádně neodrazí od břehu a už se všichni koupou. „Dojdeme to po dně,“ zazní z vody odhodlaně a skutečně jdou kousek po proudu, ale nakonec se dvěma z nich znovu podaří nasednout a vyrážejí na plavbu k jezu. Po nich ještě odplouvají krysáci, kteří ale na břehu raději nechali malého Kubíka, který už byl tak dost zmrzlý, a Jamajčané, jejichž vzájemná komunikace baví všechny na břehu.

Všichni doplují až do cíle, na některých je ale vidět, že už toho mají dost. „Byla hrozná zima,“ přiznává už na břehu „šmoulinka“ Kateřina Langová z Přeštic. To už ale doráží i plavidlo Přemka Písaře, kterého ani ledové koupele na startu a také v cíli dostatečně nezchladily. „Jako první jsme se udělali u startu, jako první jsme se udělali u jezu a jako první jsme tady na břehu. Takže jsme vyhráli, ne?“ říká mi jasně. Ale mýlí se. Vyhráli úplně všichni, kteří si vymysleli masku, vyrobili plavidlo a především v sobě našli odvahu vydat se na řeku v nevlídném počasí.

Tak zase za rok.