Ves Slatina byla založena okolo roku 1150. Kolem roku 1220 došlo k založení a vybudování malého církevního dvora. Svatojířský klášter, který se značně podílel na kolonizaci této oblasti, vlastnil dvůr ve Slatině 56 let, do roku 1284, kdy jej biskup Tobiáš prodal panu Bohuslavovi, purkrabímu hradu Zvíkov za 170 hřiven stříbra. Pak se v držbě dvora a vsi vystřídalo několik rodů, a v roce 1691 koupil Slatinu Václav Lev Jindřich Kunáš z Machovic. Držba Slatiny rodem Kunášů znamenala i výraznou změnu v jejím životě. Kunášové, podle příkladu mnohých jiných šlechticů, začali s postupným usazováním židů na svém panství ve Slatině. Umožnili jim pronájem některých opuštěných chalup a poskytli pozemky ke stavbě vlastních obydlí, které dala základ slatinskému ghettu.
Tito židé se zabývali převážně obchodem s obilím a dobytkem, podomním obchodem a lichvou. Protože požívali Kunášovu ochranu, museli svému ochránci odvádět značnou část svých příjmů. Již tehdy byly konány židovské bohoslužby, o čemž svědčí zřízení židovského hřbitova, který povolil Václav Ferdinand Kunáš z Machovic listinou vydanou roku 1723. Původní hřbitov, který byl zřízen podle zakládací listiny, měl 15 x 15 metrů, ale později byl rozšířen na dnešních 58 x 20 metrů a obestavěn kamennou zdí. Nad vchodem byla v minulosti umístěna deska s hebrejským nápisem. V současné době je na hřbitově dochováno 173 náhrobních kamenů.
Do slatinské náboženské obce příslušelo 12 vesnic, na hřbitov však byli pochováváni židé ze širokého okolí. Původní synagoga byla dřevěná, na čtyřech nosných dřevěných sloupech, velmi malá, o rozměrech 6x6 metrů. Stála v centru ghetta. V roce 1868 zakoupila židovská obec nový pozemek od J. Podlešáka za 500 zlatých a vystavěla novou, zděnou, na vesnické poměry honosnou budovu. V této podobě se dochovala až do dnes, kdy byla opravena (budova nové synagogy je památkově chráněným objektem se statutem Kulturní památka). V minulosti v ní byla škola, byt a modlitebna. Židovská škola, jejíž počátky sahají do konce 17. století, ukončila pro malý počet dětí svou činnost roku 1893. Z učitelů jmenujme alespoň lzáka Schwarze, který tam působil do roku 1872 a pro svoje zásluhy nejen o židovskou obec, ale i obec Slatinu byl velice oblíbený.
V čele náboženské obce stál samosprávný výbor složený z volených zástupců a vedený starostou. Tento výbor na svých schůzích vyřizoval záležitosti židovské obce, roční rozpočet, udržování synagogy a školy, příspěvky krajskému rafinátu do Blatné, podpory chudým souvěrcům, milodary a jiné záležitosti. Utvořením nové židovské obce roku 1868 v Lažanech Enisových došlo k oslabení slatinské obce a roku 1893 byla tato přičleněna do Horažďovic. Oslabení urychlilo i silné vystěhovalectví do Ameriky. V roce 1894 odešlo 134 osob, celkově pak téměř 250, jen ze Slatiny.
Hlavním důvodem, proč Kunáš z Machovic židy ve Slatině usadil, byl především ekonomický pro něho samotného.
Židovský živel však dával vesnici určitou rázovitost. Tak například se tu konaly židovské bály, převážně v hospodě u žida Hasterlika. Slatina měla ještě druhou, dominikální hospodu. O sobotním šábesu se vesnice vždy zaplnila desítkami židů z celého okolí s jejich typickými černými kaftany, klobouky a dlouhými plnovousy. Zajímavou podívanou skýtaly i pohřební průvody procházející obcí ke hřbitovu na Hradcích.⋌ (pou)