Slatina patřila v minulosti mezi hojně Židy osídlené obce. Židé se ve Slatině začali usazovat po roce 1650 za Alexandra Zábořského z Brioha, který na své panství přijal Židy nucené se vystěhovat z Horažďovic. Hlavní zdroj židovského osídlení Slatiny je však spojen s rodem Kunášů. Kunášové z Machovic poskytli na svém statku ve Slatině Židům ochranu a dali jim pozemky ke stavbě domků a synagogy, jejíž součástí byla i židovská škola.

Do slatinské náboženské obce příslušelo 12 vesnic, na židovský hřbitov však byli Židé pochováváni z širokého okolí.

Původní synagoga byla postavena na čtyřech mohutných nosných dřevěných sloupech. Stála v centru ghetta. V roce 1868 zakoupila Židovská náboženská obec nový pozemek od Jana Podlešáka, který se odstěhoval do Ameriky, za který zaplatila 500 zlatých. Na něm vystavěla novou honosnou budovu v podobě, v jaké ji známe dnes. Byla v ní modlitebna, škola a byt rabína.

Hlavní důvod, proč držitelé Slatiny Židy zde usadili, byl důvod ekonomický. Byli totiž dobrým zdrojem příjmů pro vrchnost, která nad nimi držela ochrannou ruku. Židovský živel dával vesnici zajímavou rázovitost. Konaly se zde židovské bály, o sobotním šábesu vesnice ožila desítkami Židů z celého okolí s jejich typickými černými kaftany, klobouky a dlouhými plnovousy. Zajímavou podívanou skýtaly i pohřební průvody, židovské křtiny a svatby. Po roce 1850 se velká většina slatinských židů vystěhovala do Ameriky, někteří i na Balkán . Dne 20. září 1917 opustil Slatinu poslední Žid. Odstěhoval se do Kasejovic. Synagogu pak koupil učitel hudby Karel Volmut, který pak budovu přestavěl na kupecký krám a modlitebnu na stodolu. Poté synagogu užívalo zemědělské družstvo, od kterého ji koupili manželé Vápeníkovi z Prahy, kteří jí vrátili její původní vzhled.