Cestovat s kočárkem, na invalidním vozíku nebo o berlích a hůlkách městskou hromadnou dopravou, nebo si zajít do banky či na poštu v Klatovech je prý horor. Cestující tvrdí, že jezdí velmi málo bezbariérových autobusů, do kterých je problém nastoupit, na poště či v bance pak prý dlouho čekáte na obsluhu zvonku pro postižené.

„S kočárkem cestuji hromadnou dopravou každý den zhruba deset měsíců. Málokdy se mi stalo, že jsem narazila na bezbariérový autobus. Táhnete tedy třicetikilový kočárek úzkými zadními dveřmi do autobusu po třech schodech. Řidiči jsou neochotní a mladí lidé dělají, jako by se jich to netýkalo a sedí dál. Musím si tedy většinou pomoci sama, což je smutné. Když jsem se obrátila na řidiče autobusu s žádostí o pomoc, odsekl mi s tím, že to není jeho povinnost. V dopoledních hodinách jezdí většinou senioři. Ti vám stěží pomohou vytáhnout kočár do autobusu,“ zlobí se Vlaďka Šantorová z Klatov.

Na ČSAD v Klatovech potvrdili že v Klatovech jezdí pouze tři bezbariérové autobusy na linkách MHD. „Dva autobusy jsou na trati nepřetržitě ranní a odpolední směnu a pokrývají většinu provozu. Třetí autobus zajíždí ještě do Bezděkova a Koryt. Autobusů, do kterých by se maminka s kočárkem nebo vozíčkář nedostali, je na linkách minimum. Řidič autobusu opravdu není povinen pomáhat cestujícím s nástupem do autobusu, jen u autobusů s plošinou je povinen plošinu sám obsluhovat. Pokud někdo potřebuje od řidiče pomoci, jistě mu pomoc nebude odmítnuta,“ informovala dispečerka ČSAD Klatovy Jitka Fabková

Špatné zkušenosti nemá Vlaďka Šantorová ale jen s autobusy. „Podobné to je třeba s Českou poštou. Po schodišti s kočárem se na poštu v Klatovech dostáváte také špatně. Použila jsem tedy několikrát zvonek, který tam mají pro tělesně postižené. To bylo obrovské zle. Paní, která přišla, byla tak nepříčetná, že od té doby raději kočárek po tom schodišti vydřu nahoru, abych se nemusela ponižovat,“ dodává mladá maminka.

Je to problém

Podobné zkušenosti s neochotou má i vozíčkář Miloš Kalousek. „Pošta nebo Komerční banka jsou pro mě velkým oříškem. Musím většinou použít zvonek na obsluhu. Mnohokrát jsem po zazvonění čekal i 15 až 20 minut než někdo přišel. Netvrdím, že jednání bylo vždy příjemné, ale dá se pochopit, že když musí úředník odběhnout od přepážky, kde má frontu nedočkavých lidí, že z toho nebude příliš nadšený. V bance mi občas pomůže ochranka nebo někdo z lidí. Setkáváte se ale i s nezájmem,“ popisuje své zkušenosti s dostupností některých úřadů Kalousek.

„Nemilé je i to, když neseženete volná parkovací místa pro postižené. Ta jsou velmi často obsazována auty bez označení. Na klatovském náměstí Míru jsou tato místa volná jen málokdy. Karty pro postižené jsou zneužívány rodinnými příslušníky. Když vidím na místě určeném pro nás stát obrovského džípa s cedulkou za oknem, přemýšlím nad tím, jak by postižený člověk do něho asi lezl,“ pokračuje Kalousek.

„Kdo parkuje na místech vyhrazených pro postižené, samozřejmě na parkovištích kontrolujeme a kontrolujeme i to, zda má dotyčný oprávnění k užívání karty tělesně postiženého. Zatím jsme to řešili domluvou,“ informoval velitel Městské policie v Klatovech František Kacerovský.