Už od útlého dětství ho tatínek bere na ryby a teď o prázdninách a dovolených má na revíry i více času. Nedávno tedy vyrazil na Úterský potok, kde už několikrát lovil pstruhy, a Deník byl při tom.

Přijíždím do údolí ke Starému Mlýnu, kde už je Matěj i jeho maminka Věra Houšková. Trochu jsem podcenil situaci, a tak mi půjčují vysoké gumovky. „Půjdeme dolu pod most a proti proudu k tůním,“ říká Matěj a bere výbavu na pstruhy. „Na pstruhy se musíte připravit podle počasí a podle toho volit různé nástrahy. Jinak se chytá, když je zataženo, a jiné to je při horku. Pstruh se pak musí více vyprovokovat,“ popisuje cestou k vodě.

Vstupujeme pomalu do vod Úterského potoka a suneme se proti proudu. Cestou míjíme rostliny s obřími listy a na březích rostoucí stromy svými větvemi vytvářejí zelený tunel. Člověk se zde ocitá vskutku uprostřed přírody. „Tady v té tůni bývají,“ ukazuje Matěj na hlubokou stojící vodu a nahazuje. A opravdu po asi třetím náhozu zabrala ryba. „Je krásný, podívejte se na něj,“ usmívá se malý rybář a pouští pstruha zpět na svobodu. Ukazuje i speciální háček, který rybě neublíží.

Na „Úterák“ chodí několik let, přesto pozoruje změny. „Po deštích a větší vodě se tůně tvoří pokaždé jinde. Jenže vody je čím dál méně. Vím od dědy, kolik teklo vody a jaké velké pstruhy chytal. Měli i přes čtyřicet centimetrů a parmy tu byly také. Prý tolik, že byl kolikrát problém na nějakou náhodou nešlápnout. Dnes už tu takové veliké nechytneme,“ vypráví Matěj brouzdáním v potoce a dodává, že děda nahodil do tůně a za pět minut měl deset pstruhů. „Můj největší byl 32 centimetrů.“

„Kdy se chodí na pstruhy, kdy je to nejlepší?“ ptám se Matěje. Odpověď je blesková a jednoznačná. „Ráno, nebo večer, to jsou aktivní.“ Jenže my jsme na potoce krátce po poledni. Přesto se Matějovi daří další úlovek. „Zde není takový proud, pstruzi tu mohou odpočívat,“ vidíme další tůni. Matěj zasekává a vytahuje krásného pstruha. „Nesmíme ho brát do suchých rukou! Nejideálnější je ruku si pořádně namočit, hlavně nepokládat rybu do trávy. Vyndat háček a rychle pstruha pustit,“ vysvětluje s tím, že pstruzi mají na sobě jakýsi sliz, který by se suchou rukou setřel.

Každý rybář musí mít s sebou povinnou výbavu, tu máme i my. „Podběrák, rybářské kleště a metr. To je důležité, když si rybu chci vzít, musím ji změřit a zapsat úlovek do rybářské povolenky,“ říká dále.

U soutoku s Dolským potokem pomalu obracíme a chystáme se zpět. Matěj mi půjčuje prut a vysvětluje, jak nahodit. Hned při prvním náhozu chytám, ale větev blízkého keře, kam se kvůli tůni i špatně dostává pro vysvobození háčku. „Matěji, tohle nechávám jen na tobě,“ a oba se smějeme. Cestou ke Starému Mlýnu ještě pozorujeme desítky bělásků u kaluží na polní cestě a Matěj už přemýšlí, kam příště vyrazí do zapomenutých revírů.