Na přípravu návrhů nové zonace šumavského parku a klidových území má správa parku ještě zhruba půl roku, připraveny mají být do dvou let od 1. června 2017, kdy vstoupila v platnost novela zákona o ochraně přírody.

Jak to v současné době vypadá s přípravou nové zonace?
Na zonaci stále pracujeme. Dříve bylo v podstatě na vedení správy parku, jak si zonaci určilo. Nyní je to jiné, všechny čtyři národní parky mají stejná pravidla, stejné povinnosti získat podkladové materiály, stejné povinnosti ohledně vyhodnocení ekosystémů. Pracujeme na tom už více než rok, sestavujeme podklady a z toho nám krystalizuje nějaký návrh. Koncem listopadu jsme měli schůzku, kde nám zástupci ministerstva životního prostředí dali k zapracování ještě některá doporučení a navrhli nám ke zvážení ještě některé úpravy. Rámcově jsme se dohodli, že do konce letošního roku bychom to měli dokončit, ale v zásadě nám řekli, že ty klíčové proporce, na kterých to máme postaveno, jsou v pořádku, v podstatě šlo pouze o detaily.

Podle nového zákona dosavadní I., II. a III. zónu nahradí zóny přírodní, přírodě blízká, soustředěné péče a kulturní krajiny. Jak se území pro zařazení do určité zóny hodnotí?
Hodnotí se významnost pozměnění daného ekosystému člověkem. Ekosystémy, které jsou přírodní a jsou málo ovlivněny člověkem, jsou automaticky zařazeny do přírodní zóny coby základní kameny ochrany. Naproti tomu jsou ekosystémy člověkem významně pozměněny, zcela extrémně jsou to vesnice, zastavěné plochy, ale pochopitelně i další odlesněná území, pole, louky, které jsou od pro Šumavu přirozeného horského pralesa, velmi vzdáleny. Největší škála je v prostřední vrstvě, částečně pozměněných ekosystémů. Hodnotíme v podstatě každý kus lesa podle jeho historie, podle skutečného stavu, podle trendu vývoje, podle přírodních charakteristik, zda ho přiřazují spíše k tomu přírodnímu ekosystému nebo spíše k tomu více ovlivněnému člověkem.


Jak se zonací bude souviset přístupnost území, resp. budoucí klidové zóny?
Se zonací vůbec. Klidové území má být stanoveno pro případy, kdy by zvýšená návštěvnost nadměrně nebo nebezpečně poškozovala některou složku přírodního ekosystému. A může to být v kterékoliv zóně, záleží pouze na tom, jestli je tam některá část ekosystému citlivá. Například tam může být bažina, která je citlivá, aby ji lidé nerozšlapali, nebo je tam nějaký skalní výchoz, na kterém rostou nějaké specifické byliny, které rostou jen na té skále a lidé by po nich šlapali. A nebo jsou to, což se týká Šumavy i většiny národních parků v Čechách, některé živočišné druhy, které osidlují určitý ekosystém a jsou nějakým způsobem citlivé na člověka, což je pro Šumavu klasicky tetřev. U nás je to v zásadě tak, že v návrhu klidových území máme nějaké slatě, rašeliniště nebo tam máme lokality, kde se vyskytují druhy tetřev, tetřívek, jeřáb nebo rys. To jsou klíčové druhy, na kterých budeme stavět naši představu klidových území.

Jaký budete navrhovat rozsah klidových území ve srovnání se současnou první zónou?
Naše představa je, že pochopitelně chceme udělat maximálně komfortní prostředí pro ta zvířata, která jsou na člověka citlivá. Ale pokud jde o srovnání s dnešními prvními zónami, část jich chceme mít v klidovém území, část nynějších prvních zón bude volně přístupná. Určitě budou území, kam je dnes vstup zakázán a my je otevřeme. Úplně detaily říkat nechci, mohu ale uvést konkrétní příklad, což je oblast Podroklaní, řekněme mezi Březníkem a Poledníkem, kde je velká koncentrace tetřeva hlušce.

Je to území, kam pětadvacet let veřejnost nemohla moc přijít, i když tam třeba není všude první zóna, je tam malá návštěvnost a ten tetřev tam opravdu žije, reprodukuje se, toká, hnízdí, zimuje. O tomto území mohu říci, že i kdyby nebylo klidové území nikde jinde na Šumavě, tak tady pravděpodobně bude.

Pokud jde o srovnání s plochou současné první zóny, že je třeba chránit populaci tetřeva se ví od doby, kdy tady byl zřízen národní park. První nepřístupná první zóna tvořila zhruba 22 procent rozlohy parku, park byl tedy vyhlášen s poměrně velkým nepřístupným územím. Od roku 1995 do roku 2008 bylo 29 procent nepřístupných. V roce 2009 to bylo 24 procent, ale to trvalo jen do roku 2010, než nám to zrušil soud a pak to spadlo na třináct procent nepřístupné první zóny, což platí dodnes. První zóna je ale vedena tak, že z některých druhých zón dělá odříznuté ostrovy, fakticky máme tedy nepřístupných 19 procent. Náš návrh rozhodně nepřekročí to maximum 29 procent, ale rozhodně neklesne pod třináct.

Současná první zóna je značně „rozdrobená“, lze předpokládat, že bude klidové území ucelenější?
Záleží na tom, co budeme chtít chránit. Pokud půjde o tetřeva, je to možné pouze uceleným územím. Pokud budu chránit třeba jezerní slať, tak to může být jen ostrůvek, aby tam lidé nešlapali do rašeliny. Podroklaní bude určitě větší ucelené území, pokud jde o ty dalším, není ani naším zájmem dělat moc malých klidových území, protože bychom je pak také museli hlídat. Což už jsme si vyzkoušeli na těch současných zhruba sto třiceti ostrůvcích první zóny, že to prostě nejde.


Klidová území bude vyhlašovat ministerstvo coby tzv. opatření obecné povahy. Nakolik do toho budou moci „mluvit“ šumavské obce, které právě toto kritizovaly už při přípravě novely zákona o ochraně přírody?
Řízení bude veřejné, každý bude moci dodat své stanovisko, ministerstvo životního prostředí bude mít za povinnost vyhodnotit všechny námitky, připomínky, vyhodnotit je z hlediska oprávněnosti a buď nám uloží to klidové území přepracovat nebo jej schválí. Je to stejný proces jako například u schvalování územního plánu obce. Pokud ministerstvo opatření obecné povahy schválí přes námitky obcí, mohou se pak obce obrátit ještě na soud.

Není to rozhodně tak, že by starostové nebo obce byli z toho procesu vyňati nebo měli nějaká menší práva. S námitkami obcí se bude určitě pracovat jako s významným vlivem. Pravidla pro vyhlášení klidových území jsou přísná. Není to, říci si, tady to území by se hodilo nechat jen pro tetřeva a nepouštět tam lidi, takhle to nefunguje. Musíme vzít spoustu dat, vyhodnotit je. Vše musíme zdůvodnit, což je výrazně těžší ale také správnější, i proto si myslím, že ta novela zákona o ochraně přírody vůbec není špatná. Ona totiž určitou svévoli, kterou nám někdy vyčítají, změnila na transparentní proces.

Co znamená rozdělení na tzv. dílčí plochy uvedené na webu NPŠ pod záložkou ochrana přírody?
Dílčí plochy jsou opatření ředitele parku coby správce státní půdy. Máme je nakreslené všude, ale aplikujeme je ale pouze na státních pozemcích. Jde v podstatě o rozdělení pro zaměstnance parku, jak se o kterou plochu starat. Jestli jde o území bez zásahů, kde se nehospodaří, nebo o území, kde se nějakým určitým způsobem hospodaří.

Jaký je režim nejpřísněji chráněných území v Národním parku Bavorský les?
V Německu tomu říkají jádrové území, v Národním parku Bavorský les zaujímá také nějakou plochu podél hranice, také je hlavně kvůli tetřevovi. Jsou tam cesty, které jsou vyznačeny a po kterých se normálně může chodit s tím, že se nesmí vstupovat mimo ně. A jsou tam cesty otevřené jen po určitou část roku, některé značené, některé neznačené. Tyto cesty sou vybaveny tabulemi, na kterých je vyznačeno, že tam vstupujete na vlastní nebezpečí a je tam vyznačena sezónní uzávěra.

Podobnou variantu jako v Německu také zvažujeme, ale na české poměry ji nevidíme jako klíčovou. Protože první věcí ohledně klidových území, na které trvám, je, že nezrušíme ani jeden metr turisticky značené cesty. Naopak chceme přidat Modrý sloup a chceme z české strany legalizovat přístupnost hraničního chodníku stejně, jak to mají Bavoráci. Takže nějaké kilometry cest přidáme. Pokud jde o to, jestli v klidových územích budou nějaké neznačené cesty, vstup do toho klidového území bude možný pouze po tzv. vyhrazených cestách. Vyhrazení může být spojeno s vyznačením turistickou značkou, ale také nemusí. Nepředpokládám, že bychom šli touto cestou, ale nevylučuji, že by se nějaká vyhrazená ale neznačená cesta nemohla objevit.