Lhovický rodák celý svůj život zasvětil svému koníčku, historii a psaní o dění v Pošumaví. Miloval svůj rodný kraj a již v dětství se začal zajímat o jeho historii. Bohužel již nedokončí své dílo, ale jeho odkaz zůstane zachován. Rád psal a dělil se o své poznatky a tak byl i dlouholetým dopisovatelem do našeho Klatovského deníku, psal o tradicích z Pošumaví, ale také o akcích, které v obci pořádali a o mnohém dalším.

Zasloužil se o znovuobnovení tradice masopustu ve Lhovicích. „Jako člen výboru SDH Lhovice se podílel na všech akcích a hodně jich bylo jeho nápadem. Děti z celého okolí ho znají jako hodného kouzelníka, jež jim při dětských dnech čaroval různá kouzla, až i jejich rodiče kouzlům uvěřili. Pomáhal též s obnovou obecní knihovny a také iniciátorem získání a opravy váhy ve Lhovicích. Ta si ho natolik získala, že se o ni do poslední doby staral. A co víc. Začal se zajímat i o další váhy v širším okolí. Výsledkem pak byl jeho článek ve Vlastivědném sborníku Pod Zelenou Horou. V rámci MAS Pošumaví též spolupracoval na projektu Místní dědictví,“ uvedl velitel sboru hasičů Karel Květoň.

Byl vyučen obráběčem kovů a do poslední chvíle neopustil své řemeslo, pracoval jako mistr odborného výcviku, externě ale navíc pokračoval ve studiu a své vzdělání zakončil vysokoškolským titulem. A ani v diplomové práci nezapomněl na svůj kraj, zabýval se v ní tradicemi na Švihovsku.

Pro lidi, kteří ho znali byl nezapomenutelnou osobností plnou úcty a pokory. Jeho mottem, které často zmiňoval, bylo: „Znalost historie pomáhá lidem utvářet vztah k místu, kde žijeme, kde bydlíme, upozorňuje na hodnoty, na které často zapomínáme.“

Ti, kteří by se s Jendou, jak mu všichni nejčastěji říkali, chtěli rozloučit, mají možnost 13. února ve 12 hodin v klatovském krematoriu.