„My jsme nejdřív objevili objekt, historickou baštu v hradebním opevnění se zajímavými věžičkami. Tenkrát šlo o zanedbanou neudržovanou stavbu a nás úplně uhranula. Přemýšleli jsme, co do takového výjimečného objektu dát. Nápad byl čajovna s kulturním programem. V roce 1996 jsme začali s opravami, což trvalo rok. Během něj vznikla zajímavá čajovna s osobitým interiérem, na kterém měl lví podíl truhlář Václav Bejvl,“ zavzpomínal Karel Jungvirth s tím, že šlo v té době o jednu z prvních čajoven mimo velká krajská města v republice.

Čajovna si svým vzhledem i osobitostí našla mnoho příznivců, kteří tam chodili relaxovat, pochutnat si na zajímavých originálních čajích. A z toho záměru rodina za celé roky nesešla, stále byla čajovna čajovnou. O oblíbenosti svědčí i reakce lidí: „Byli jste nejlepší čajovňácký tým pod sluncem, děkuju za všechno, co mi čajovna dala, a že toho nebylo málo. Moje srdcová záležitost, mnoho a mnoho dní, hodin, nejlepších lidiček, jedno z nejdůležitějších období v životě,“ uvedla Veronika Křenová, která nebyla rozhodně jediná, která vzpomínala na posezení u čajů.

Ilustrační foto.
Řidič usmrtil psa, žena na poslední chvíli uskočila. Policie hledá svědky

Poslední roky už ale rodina cítila, že to není ono. „Nabízeli jsme stále jen čaj. Jinde začali nabízet dýmky, gastro, ale my jsme nikdy těmhle trendům nepodlehli. Vždy jsme chtěli být jen čajovna. Ale trendy jsou dnes jiné a u nás se za těch 25 let nic nezměnilo, což jsme cítili poslední roky i my. Nápad čajovnu někomu předat uzrával roky, věděli jsme, že potřebuje novou energii, nové nápady. Poslední roky vedly čajovnu dcery, které tam vložily také nové věci, ale ty šly svou vysokoškolskou cestou,“ vysvětlil Jungvirth s tím, že nyní se objevil člověk, který potřebnou energii má a v objektu bude i nadále provozovat čajovnu, i když provede různé změny.

Pětadvacet let je dlouhá životní etapa a pro rodina bude mít na co vzpomínat. „Budu vzpomínat jedině v dobrém, na krásná léta. Prošlo spoustu lidí, vznikla nová přátelství, odehrálo se tam x akcí, výstav, koncertů, besed a podobně. Čajovna žila a bylo to moc hezké období. Byla pro nás srdcařinou, těžko se to popisuje. Ale bude mi brzo šedesát a už člověk nemá energii vytvářet něco nového,“ uzavřel Jungvirth.