Původní smrky totiž mají specifický tvar koruny, lépe odolávají námrazám a sněhu, hůře se lámou a jsou méně náchylné k chorobám. A právě o toto bohatství Šumava postupně přichází. Mohou za to větrné kalamity a hlavně kůrovec. Shodli se na tom tento týden odborníci na lesnickou genetiku České zemědělské univerzity (ČZU), kteří společně s náměstkem ředitele Správy NP a CHKO Šumava Jiřím Mánkem navštívili lesy v šumavském národním parku.

„Ztráta nebo vymizení původního šumavského smrku jednoznačně hrozí, protože dochází k velkoplošnému odumírání na lokalitách, kde byl historickým šetřením prokázán jeho výskyt,“ vysvětluje vedoucí katedry dendrologie a šlechtění lesních dřevin na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU Jaroslav Kobliha.
S jeho slovy souhlasí i vedení šumavského parku. „Výzkumem genofondu smrku jsem se zabýval 12 let napříč celou republikou. V laboratoři jsme prozkoumali přes 6000 smrků ze 70 populací z celé ČR. Podle historických průzkumů inženýra Jelínka zbylo na Šumavě 18 izolovaných lokalit s původním smrkem. Ve 14 případech jsme původnost potvrdili. Bohužel ve všech těchto lokalitách starý původní šumavský smrk nenávratně mizí nebo už zmizel,“ potvrzuje Mánek.

„Podílí se na tom hlavně velké větrné kalamity nebo kalamitní vývoj škůdců, jako jsou například kůrovci,“ doplňuje Kobliha, který se se svými kolegy problematikou genofondu lesních dřevin celoživotně zabývá v ČR i v zahraničí.

Nejde jen o odumírání dospělých populací smrku ztepilého na řadě cenných lokalit na Šumavě, ale hlavně o další generace smrků. „Následná generace smrků může být ohrožena, došlo u ní k významné změně v genetické struktuře populací, k extrémnímu zúžení genetické rozmanitosti, což je základní předpoklad odolnosti populací k nejrůznějším vnějším vlivům,“ vysvětluje Kobliha.

Společně se svými kolegy proto doporučuje Správě NP Šumava zastavit rozvoj kalamitního škůdce. „Je třeba zintenzivnit program péče o genové zdroje šumavského smrku. K tomu je v první řadě zapotřebí zastavit žír kůrovce. Dále pak pro záchranu zbytků původních smrků vypracovat vědecky podloženou koncepci nakládání s genovými zdroji lesních dřevin. Nejen smrku ztepilého,“ radí Kobliha a dále doporučuje založit sérii reprodukčních výsadeb, které budou poskytovat semeno známého a vhodného, v tomto případě šumavského původu.

Jak vypadá

Původní šumavský smrk má specifické znaky. Tento klimatický ekotyp se vyznačuje úzkou korunou s převislými silnými větvemi. Tyto smrky pak snadno odolávaly sněhu a velkému množství námrazy.