Péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami má v Klatovech bohatou tradici, která se datuje již od roku 1912, kdy byla při samostatné obecní škole chlapecké otevřena pomocná třída. Založením této třídy navázali Klatované na myšlenky svého slavného rodáka dr. Karla Slavoje Amerlinga, který tomuto odvětví pedagogiky zasvětil velkou část života. A právě o tomto druhu školy si dnes budeme povídat s učitelkou Základní školy a Mateřské školy Hálkova ulice v Klatovech a autorkou publikace k historii tohoto typu školství Ivanou Jindrovou.

Škola byla dvanáctá v republice

Pokroková myšlenka zřídit pomocnou třídu narážela na odpor tehdejších úřadů. Proto byla dne 23. června 1911 ustanovena komise, která měla za úkol získat podporu příslušných úřadů a vyhledat kvalifikovaného učitele, jímž se stal Otakar Adamec, který zde působil až do roku 1926.

Třída byla otevřena 15. listopadu 1912 při samostatné škole chlapecké jako dvanáctá v Čechách. Zpočátku neměla samostatnou správu, byla přidělena pod správu samostatné obecné chlapecké školy. Ve vyhrazených prostorách starého gymnázia získala velkou učebnu, předsíň, zahradu a dvorek. Učebna a předsíň, sloužící zároveň jako šatna a dílna, byly vybaveny novým nábytkem, který stál zřizovatele – město Klatovy - dva tisíce zlatých. Zapsáno bylo jedenáct dívek a pět chlapců, všichni žáci byli z Klatov. Od samého počátku byla třídou smíšenou (v ostatních školách byly smíšené třídy zřizovány až na základě Malého školského zákona z roku 1922).

Otevření této třídy uvítali zejména rodiče postižených dětí a učitelé obecných škol. Velký důraz se v této době kladl především na ruční práce. Celá tato koncepce měla jeden cíl, a to „naučit se pracovat, v práci hledat kus života a spokojenost". Učitel Adamec věnoval propagaci své třídy velkou energii. Na konci každého školního roku pořádal pro veřejnost výstavu prací svých žáků. Výstavy velmi diplomaticky uskutečňoval ve slavnostních dnech, kdy byla zaručena hojná účast nejen klatovských, ale i přespolních návštěvníků. Dokázal tak přesvědčit mnoho učitelů i veřejnost, že „škola pomocná není škola zbytečná, není škola hanby, ani škola pro blbé".

Výnosem zemské školní rady z roku 1921 se pomocná třída stala Pomocnou školou jednotřídní v Klatovech. Prvním ředitelem byl jmenován dosavadní učitel Otakar Adamec. Škola dostala do vínku nové vyhovující prostory v budově za Chaloupkou, o které je ale bohužel připravila bytová nouze. Každé vyučování začínalo s nejistotou, co přinese další den. Škola se během let 1921 – 1924 několikrát stěhovala, až nakonec skončila v již nevyhovujících prostorách, ve kterých v roce 1912 začínala, ve staré gymnazijní čítárně. Velkým zadostiučiněním pro udržitelnou existenci pomocných škol bylo vyhlášení Zákona o pomocných školách (třídách) z 24. května 1929.

Ve školním roce 1929 – 1930 byla škola přemístěna do vyhovujících prostor v nově vybudovaném Okresním dětském domově v Klatovech. V tomto školním roce byla výnosem Zemské školní rady v Praze Samostatná pomocná škola v Klatovech změněna na Veřejnou školu pomocnou v Klatovech s platností od 1. ledna 1929. Zároveň s tím školní rada zřídila i definitivní učitelské místo. Od 1. února 1935 se stala pomocná škola dvoutřídní.

Více si přečtete ve čtvrtečním Klatovském deníku