Do obchůdku v Dolní Lhotě si pro čerstvé kravské mléko a další mléčné výrobky chodí všechny věkové kategorie, nejvíc však maminky malých dětí a senioři. Minimlékárnu Joma zde provozuje Jaroslava Martínková s rodinou. Jak žena přiznává, že jejich podnikatelské začátky se původně ubíraly zcela jiným směrem, a to chovem dojnic. Jenže nízké ceny za mléko je nakonec donutily k zásadní změně, a tak k dojnicím přibyla malá mlékárna.


Jakým způsobem jste se dostala k provozování mlékárny?
Povoláním jsem veterinární technička, v hygieně jsem pracovala 20 let a mám i atestace z mléka. V roce 1991 jsme si požádali o restituce, v jejichž rámci jsme od janovického zemědělského družstva tehdy dostali 22 malých telat. Stará stáj, do které jsme telata dali, byla brzy nevyhovující, a tak jsme zvažovali, zda budeme v tomto směru podnikat dál.


A podnikali?
Tehdy byla možnost bezúročné státní půjčky. Vzali jsme si šest milionů se splácením na 15 let, postavili jsme novou stáj a do Francie jsme si jeli vybrat 52 jalovic holštýnského plemena.


Zemědělci si v současné době stěžují na nízké ceny, které dostávají od mlékáren za mléko. Jak to bylo ve vašem případě?
Začali jsme prodávat mléko do mlékárny v Klatovech. První tři měsíce, kdy je dobrá každá koruna, jsme bohužel nedostali žádné peníze. Vyzkoušeli jsme mlékárnu ve Dvorcích u Nepomuka, jenže tam bylo obdobné. Když jsme ztroskotali i u mlékárny v Domažlicích, řekli jsme si dost a pustili jsme se do stavby vlastní mlékárny. A abychom měli i odbyt pro své výrobky, přidali jsme k tomu malý obchod.


Jaký byl váš první výrobek a jak se na trhu ujal?
Začali jsme s výrobou sýra. Ten jsme zkoušeli zhruba půl roku, než se nám zdál hotový. Pak jsem objela s autem naplněným sýry své známé, nabídla jim sýr k ochutnání a zjišťovala jsem jejich reakce.


Postupně jste ale přidávali další sortiment.
Sýr jsme rozšířili o další příchuti, takže v současné době máme šest druhů sýru. Vyrábíme také jogurty, tvarohy, zákys, mléko, smetanové krémy.


Vaše mlékárna by se dala nazvat rodinným podnikem. Jak máte rozdělené úkoly?
Já a sestra jsme v mlékárně, manžel s bratrem se starají o zvířata. Těch si udržujeme početně stejně jako na začátku našeho podnikání, tedy kolem padesáti kusů. Dcera pomáhá o víkendech.


Když se ohlédnete zpět, jaké úsilí vás podnikání stálo, šla byste i přesto do něj znovu?
Když jsme začínali, bylo nám o 15 let míň, což je také rozdíl. Nejhorší bylo papírování kolem všeho a hlavně dodržení všech přísně daných podmínek, zejména co se týká hygieny. Pokud jde o ceny za mléko, i v současné době to není nic dobrého. Kdybychom neměli vlastní mlékárnu, asi bychom mohli podnikání skončit.