„Listopad 1989 nám přinesl úžasnou svobodu. Ale je pravda, že když lidé jásali, jaké vše bude krásné, tak jsem jim říkal: Nebuďte blázni, to se nedá srovnat ani za jednu dvě generace. Teď už si říkám že na napravení morálky budou potřeba generace čtyři. Chápu, že pro lidi, kteří přišli o práci, je to hodně špatné, ale pořád jsou tu možnosti, například sociální dávky,“ tak vidí změny po tzv. sametové revoluci František Wiendl z Klatov. Muž, který bojoval proti nacismu i komunismu, strávil více než deset let ve vězení a vloni byl vyznamenán prezidentem republiky Řádem T. G. Masaryka III. třídy.

Boj proti nacismu

František Wiendl se narodil 31. prosince 1923 v Klatovech. Vystudoval stavební průmyslovku v Plzni a po vojně nastoupil u stavební firmy Virth a Mašková.

Za druhé světové války se jeho rodina zapojila do boje proti okupantům. „Otec byl ve skupině Úvod, kterou se ale podařilo Němcům rozbít. Pozatýkali spoustu lidí v celém protektorátu. Otec měl tehdy štěstí, že zatčení unikl, a tak později založil v Klatovech skupinu Lidice. Ta byla spolu s dalšími skupinami počátkem roku 1945 sloučena pod skupinu Niva, jejímž členem jsem byl také. Měl jsem za úkol sehnat mládež. Právě zde jsem se setkal s lidmi, s nimiž jsem po válce spolupracoval,“ vzpomíná Wiendl. Pro něj i mnohé jeho kamarády byly šokem volby v roce 1946, v nichž získali komunisté výrazné procento hlasů. Zapojil se proto do protikomunistického odboje, protože byl doma vychováván k odporu k tomuto zřízení.

Převáděli lidi

„Po roce 1945 byl otec zvolen předsedou Svazu národní revoluce, po únoru 1948 byl ale zbaven funkce předsedy a nás, co jsme s nástupem komunismu nesouhlasili, vyházeli. V březnu 1948, poté co byl Masaryk vyhozen z okna, a já jsem přesvědčen o tom, že to byla vražda, jsme se sešli s kolegy ze druhého odboje a založili jsme skupinu. Psali jsme nápisy „smrt komunismu“, rozšiřovali letáky a podobně. Když byl v září 1948 pohřeb prezidenta Beneše, zatkli otce i maminku. Mě poté zavřeli na tři neděle, ale pak mě museli pustit, protože já v té době byl v Medlánkách na kurzu. A v době, kdy byli rodiče ve vězení, jsme začali převádět lidi přes hranice. Pomohl jsem asi třem desítkám lidí, procházeli jsme mezi Červeným Dřevem a místem, které se dnes jmenuje Liščí. Převedli jsme i generála Podlezla, který nesouhlasil s komunismem, byl zavřený a podařilo se mu utéci komandu,“ vzpomíná vitální senior.

Kruté výslechy

V listopadu 1949 byl spolu s dalšími zatčen. Dostal 18 let, jeho otec 25 let. Maminka po sedmi měsících byla bez soudu propuštěna na svobodu. Wiendl starší se vrátil z Leopoldova ke konci roku 1959, jeho syn v roce následujícím. „Byl jsem v Jáchymově, na Pankráci i jinde a byla to opravdu krušné. Nejtěžší byly výslechy, to jsem byl třeba měsíc v temnici. Zavřený ve sklepě se zavřenými okenicemi, to bylo kruté,“ vzpomíná. Po návratu na svobodu měl štěstí, že narazil na dobré lidi, kteří se nebáli a dali mu práci u tehdejšího Stavebního podniku Klatovy. „Kamarádi sice byli v komunistické straně, ale pomohli mi. Mohl jsem tak dělat v projekci, a to až do důchodu. V roce 1968 jsme založili K 231, ale tato skupina měla jen krátké trvání. Já z toho oproti některým jiným vyšel náhodou se zdravou kůží, nepřišel jsem ani o práci a ani o funkci, protože tu jsem žádnou neměl,“ směje se.

Dostal Řád TGM

Pád komunistického režimu prý čekal dříve než za 40 let, ale radost mu udělal i tak. „Přineslo mi to především úžasnou svobodu. Konečně jsem nemusel mít strach, že nějaká uliční důvěrnice mě bude hlídat a podobně. To bylo zvykem, věděl jsem, že jsem byl celé roky sledován,“ říká František Wiendl a dodává: „Po roce 1989 jsme byli já, otec i další naši komplicové rehabilitováni a založili jsme v Klatovech Konfederaci politických vězňů. Já jsem dnes už jejím třetím předsedou.“

Vloni byl František Wiendl jmenován čestným občanem města, ještě předtím byl na návrh TJ Sokol Klatovy společně se župou Šumavskou vyznamenán prezidentem republiky Václavem Klausem Řádem TGM III. stupně. „Bylo to příjemné,“ říká skromně.

Bojoval by znovu

Přestože svobodu po roce 1989 vítá, je si vědom, že zdaleka ne všem se žije dobře. „Byli jsme nadšeni, že to konečně prasklo, zúčastňovali jsme se mítinků. A ta svoboda je úžasná. Chápu, že dnešní hospodářská krize je pro lidi velmi nepříjemná, ale pořád je lepší v kapitalismu než v socialismu. Záleží na tom, jak se člověk snaží,“ je přesvědčen Wiendl.

Šel by znovu do odboje, kdyby se dostali k moci komunisté? „Já už asi ne, protože jsme rád, že udýchám kopeček. Ale snažil bych se proti tomu něco dělat, to určitě. Já prostě nemohu pochopit, jak po tom všem někdo může komunisty volit.“