Ten nejhezčí dárek k loňským Vánocům dostala rodina Václava Suchého z Horažďovic. V den 22. prosince začala znovu po třech měsících mluvit jeho manželka Hana, která přežila rozsáhlé krvácení do mozku, provázené mnohočetnými komplikacemi. Na vyprávění o svých vážných zdravotních komplikacích se žena zatím necítí, se zveřejněním příběhu ale souhlasila.
„Po tom co jsme prožívali zpočátku každý den, jsem myslel na nejhorší. Když začala Hanka mluvit, byli jsme mile překvapeni, ale hlavně šťastní. Navíc dělá pokrok a její zdravotní stav se neustále zlepšuje. Za což patří největší dík lékařům a sestrám v sušické nemocnici," uvedl manžel pacientky.
Pracovala celý život jako učitelka a následně i zástupkyně ředitelky jedné základní školy v Horažďovicích. Její aprobací je zeměpis, němčina a ruština. Zkolabovala 29. září. Byl to školní den jako každý jiný, ale při práci v kanceláři se její stav náhle zhoršil. Šest týdnů pak strávila v bezvědomí na jednotce intenzivní péče v plzeňské fakultní nemocnici, následně byla převezena na neurologické oddělení. Od 11. listopadu se léčí v Sušici.
JE TO ZÁZRAK
Prognóza při takové diagnóze, jakou má učitelka, nebývá dobrá, v lepším případě je nejasná. Příbuzní jsou vždy upozorněni na nejhorší variantu. Primářka oddělení následné péče Petra Maříková považuje její současný zdravotní stav za zázrak. „Když k nám přišla, tak byla ležící, nekomunikující pacient s tracheostomií vyživovaná sondou," vypráví primářka. Nyní je situace zcela jiná.
„Díky týmové práci našeho ošetřujícího zdravotnického personálu, rehabilitačním sestrám a intenzivní ergoterapii zavedením basální stimulace dnes paní Suchá zvládá sama velkou škálu úkonů jemné motoriky a již se postavila na nohy. Je velmi pracovitý, cílevědomý člověk, je k sobě velmi přísná. V její těžké situaci ji ovšem neopouští humor a občas sestry dostanou z ranní hodiny zeměpisu za pět. I pro nás všechny jsou její pokroky odměnou a pohlazením po duši," pokračovala primářka.
PŘIPOMÍNÁ SI ŠKOLU
V rámci léčby a návratu do normálního života navrhla ergoterapeutka, aby si žena co nejvíce připomínala své zaměstnání, které měla a má stále moc ráda. Vedle fotografií jí výrazně pomohly také nahrávky pořízené na školních chodbách.
„Šlo o klasický přestávkový ruch, kdy po chodbě pobíhá spousta dětí," popisuje primářka. Ergoterapie je i v tomto případě velice náročná, protože sestra se klientce věnuje několikrát denně. Nyní už se ale učitelka sama nají, což bylo v ještě na konci minulého roku něco nemyslitelného.
Dalším krokem k návratu do normálního života je chůze, o niž se snaží pomocí speciálního rotopedu a rehabilitačních sester.
„Sestry už ji také učí chodit v chodítku. Potřebuje nabrat svalovou hmotu, všechno chce svůj čas. Uděláme vše, aby se vrátila do normálního života. Na začátku února jede na kontrolní neurologické vyšetření do plzeňské fakultní nemocnice, to hodně napoví o prognóze na další měsíce. Třeba se osud umoudří a její zdravotní stav jí jednou dovolí vrátit se za katedru," uzavřel Suchý.
Čtěte také: V Klatovech otevřeli lezeckou stěnu
Zpětné bonusy nemocnic. Finta, před níž kontroly zavírají oči