Pravé rýžování zlata na řece Otavě se chystá v Horažďovicích. „Pro zájemce budou připraveny ukázky rýžování zlata přímo z říčního písku s možností vše si vyzkoušet, něco se o tom dozvědět a případné zlato si i odnést,“ říká Aleš Červený z horažďovického muzea.

„Každý, koho rýžování zlata na Otavě zajímá, by se měl vybavit holínkami, teplými ponožkami a gumovými pracovními rukavicemi. A hlavně, měl by si v kalendáři a nebo ve svém diáři poznamenat 16. duben, kdy se celá rýžovací akce v Horažďovicích u jezu na Lipkách nad fotbalovým hřištěm uskuteční,“ zve pracovník muzea.

Názvem akce „Svatý Jiří zlatinky nese na talíři“ je lidová pranostika vztahující se k dávnému způsobu obživy lidí ve zdejším kraji, a to získávání zlata z otavských náplavů pomocí rýžování. Popisuje skutečnost, že rýžovací práce, se kterými se začínalo v dubnu, již na svatého Jiří nesly ovoce v podobě zlatinek (mikroskopických plíšků zlata) na talíři (rýžovací pánev). Zkrátka v tomto období měl již rýžovník nějaký ten gram zlatého prášku narýžován.
„Již název řeky Otavy pocházející z keltského At awa, což znamená bohatá řeka, dokládá její zlaté bohatství. Poprvé zde rýžovali snad lidé v době bronzové, pak kolem 5. století před Kristem to byli Keltové, kteří ze zlata začali i razit první zlaté mince. Rýžovnictví pokračovalo za Slovanů a svého vrcholu dosáhlo ve 13. až 14. století, kdy se začaly propírat usazeniny a nánosy na březích mnohdy i velmi vzdálených od říčních toků. Po husitských válkách začalo rýžování upadat a již nikdy nedosáhlo takového rozmachu. Dokladem obrovského rozsahu dávného rýžování jsou v blízkosti toků uměle navršené pahrbky štěrku s částečně zasypanými jámami a strouhami. Říká se jim sejpy, nebo také hrůbata a v roce 1895 odhadl F. Pošepný plochu, kterou pokrývají, na 75 km². Dodnes se jich však zachovaly jen skromné zbytky, které i tak překvapí svým rozsahem, například mezi Velkými Hydčicemi a Žichovicemi. Zlato se však nerýžovalo jen na Otavě, ale i na všech jejích přítocích. Dalo by se říct, že každý potok pramenící na Šumavě je, nebo přesněji byl, zlatonosný,“ vysvětluje historii Červený.

„Jaké byly obsahy zlata otavských nánosů v dobách dávných rýžovníků, se můžeme dnes jen dohadovat, ale v současnosti se pohybují mezi 0,2 a 0,6 gramu na 1 m³ štěrkopísku. U Horažďovic jsou největší obsahy zlata v těsné blízkosti města a jsou vázány na čtvrtohorní štěrkopísky a na třetihorní jílovité a písčité usazeniny. Průzkum v letech 1943 až 44 tam prokázal průměrný obsah 0,78 g / m³ ,“ doplnil informace Červený.