Primář radiodiagnostického oddělení městské nemocnice Privamed Milan Novák, který má nově k dispozici angiografickou linku ale ví, že za vším stojí mnoho let praxe. Velkou pomocí je právě moderní technika i možnosti koupě materiálu, který dříve nebyl k dispozici, nebo si ho museli zdravotníci upravovat sami.

Kdy jste začal pracovat v oboru?

Na radiologii jsem začal pracovat v roce 1972. Intervenční radiologii jsem se začal věnovat o rok později.

Co se od té doby zásadně změnilo?

Zásadní změna je v kvalitě a v různých druzích materiálu, které nebyly před tím vůbec k dispozici. Řadu věcí jsme si museli vyrábět na koleni sami, dnes se vyrábí v továrnách, takže výrobky jsou daleko lepší, lépe se s nimi pracuje a celý postup je daleko šetrnější než v minulých dobách.

Co jste si například museli vyrábět?

Tvarovali jsme si sami cévky, ty jsme dostali v metráži, takže jsme je museli tvarovat a dělat různá zakončení. Neměli jsme k dispozici druhy vodičů, které máme dnes, takže spousta vyšetření nebo výkonů se ani provést nemohly. Nebylo čím.

V čem vám pomáhají nové zobrazovací metody?

Když to vezmeme z historického hlediska, tak první velký zlom v medicíně byl objev rentgenového záření a snímkování pomocí rentgenu. Další takový krok, který by se dal přirovnat k tomuto objevu byl vývoj CT (computer tomography). Ta nabízí zase trochu jiný pohled do nemocného a velice zpřesnila diagnostiku, zrychlila ji a zjednodušila.

A co se týká intervenčních endovaskulárních (nitrotepenných a nitrožilních) metod?

Vrchol významu angiografie byl kolem šedesátých let, než se zavedla do praxe CT. S ní význam angiografie zase trochu poklesl, protože bylo možné řadu onemocnění odhalit pomocí ´cétéčka´. Takže se její význam přesouval do terapeutického směru. To znamená nejen s katetry diagnostikovat ale i pacienta léčit. Jako první se tedy začalo dělat rozšiřování zúžených cév zevnitř.

Jak dlouho trvá takový výkon?

Od půl hodiny do tří hodin, záleží na složitosti konkrétního výkonu.

Jak k takovému problému zúžení cév dochází?

Jedná se o ischemickou chorobu, nejčastěji se týká dolních končetin a bývá spřažena i s ischemickou chorobou srdeční. Většinou je způsobena arteriosklerózou, která se vyskytuje až u 20 procent lidí ve věku mezi 40 až 75 lety. Má na to vliv strava, genetický fond i nedostatek pohybu, životní prostředí, stresy a další faktory.

K čemu může zúžení cév při pozdní léčbě vést?

Když se nezačne s léčbou včas, může dojít k trvalému poškození nebo i ztrátě končetiny. Dotyčnému se postupně zkracuje vzdálenost, kterou ujde, než se pro bolest musí zastavit. Až to dojde do fáze, že má bolesti i v klidu, tvoří se suché i vlhké sněti až může dojít k celkové sepsi. V takových případech, pokud by se končetiny neamputovaly, by pacient zemřel.