A zase vše od začátku. Online výuka, omezení, roušky, respirátory. Jako kdyby to nestačilo už předtím. Všechny plány byly k ničemu, jediné, co se dalo dělat, bylo sedět u počítače, poslouchat výuku, dělat úkoly a hlavně se učit. Kolikrát jsem ani neměla čas jít ven na vzduch a celý den jsem proseděla u počítače. Nejhorší na tom všem bylo wifi připojení, které drtivé většině z nás často vypadávalo. Jindy se počítač rozhodl, že si odpočine a na chvíli přestane fungovat, nebo se pustil do sporu s wifi připojením. Takové spory pak vždy končily tím, že se wifi připojení odpojilo. Můj telefon byl plný nařízených budíků, které mě měly probudit. V mém případě jich tam bylo sedm. Mám totiž někdy tvrdé spaní a nic mě neprobudí. Občas ani budík nebyl schopen splnit svůj úkol, a tak každá minuta měla cenu zlata. Rychle zapnout počítač, přihlásit se a rovnou si to namířit na hodinu. Naštěstí jsem vždy dorazila včas.

Potíže se dostavily i při psaní online testů. „Nejoblíbenějšími“ testy byly ty, které si člověk mohl otevřít jen jednou. Pro můj pomalý počítač byl tento jednoduchý úkol značně složitý. Stránka, na které se test nacházel, se klidně načítala půl hodiny. Jedinou možností, jak test spustit, bylo načíst stránku znovu. Pokud šel test otevřít pouze jednou, podruhé už to logicky nešlo. Takové situace často končily zprávou pro paní učitelku daného předmětu.

Jen někdy se našla ta nádherná chvilka, kdy byl čas vyjít si ven s kamarády.

Online výuku a vlastně celý rok 2021 jsem si moc neužila. Teď už jen doufám, že rok 2022 nás mile překvapí a budeme schopni si ho užít mnohem víc.

Anna Zárubová, 7. B, Masarykova ZŠ Klatovy