Na letošní první máj Petr Pospíšil (44) ze Špičáku nikdy nezapomene. Při jízdě po jedné z tamních sjezdovek se na něj převrátila jeho čtyřkolka a ve velmi vážném stavu ho převezl vrtulník do plzeňské Fakultní nemocnice. Dva dny byl ve stavu klinické smrti, tělo uvyklé námaze se však nehodlalo vzdát, a tak svůj boj o život vyhrál. Po šesti týdnech od neštěstí se s Deníkem o svůj příběh podělil.


„Mám firmu na zemní práce a na sjezdovku jsem se tehdy jel podívat se čtyřkolkou, abych viděl, co bude třeba udělat bagrem,“ vzpomíná Pospíšil. Ten udělal chybu, že si při jízdě vypnul přední náhon. Na zbytcích sněhu havaroval a čtyřkolka padla přímo na něj.


„Měl jsem pohmožděný hrudník i plíce, natržená játra, slezinu a další vnitřní zranění. Naštěstí jsem byl při vědomí a měl jsem u sebe mobilní telefon, tak jsem zavolal členovi Horské služby, o kterém jsem věděl, že právě slouží. Popsal jsem mu, kde se nacházím, protože jsem byl na místě, které nebylo ze sjezdovky vidět. Během pěti minut se na sjezdovku dostavila Horská služba s vybaveným vozidlem. Já jim ještě upřesnil, kde jsem, a oni mi poskytli první pomoc a transportovali mě k vrtulníku, který zavolali ihned poté, co zjistili, v jakém jsem stavu,“ líčí dění po nehodě Pospíšil, který ale byl v tuto chvíli už v bezvědomí, a tak vše zná jen z vyprávění.

„Moje manželka tam byla na místě a lékař ze záchranky se mnou dělal hodinu vysloveně zázraky, aby mě udržel při životě. Pak jsem byl dva dny v klinickém spánku a 24 dní na oddělení ARO. I tam odvedli skvělou práci doktoři a sestřičky. Sice byli zpočátku skeptičtí, ale díky organismu, který je ještě trénovaný z doby, kdy jsem sportoval, a také díky tomu, že žiju na horách, jsem se s tím dokázal poprat a vrátit se zpátky do života,“ říká Pospíšil, jehož stav se den ode dne lepší.

„Mám ochablé svalstvo, protože jsem přes měsíc ležel v posteli, a zmenšenou kapacitu plic. To vše se ale nejpozději do roka vrátí díky cvičení zpět na sportovně-turistickou úroveň, kterou jsem měl. Dá se tedy říci, že jsem přežil svou smrt bez následků. Velký dík za to kromě všech dříve jmenovaných patří i mé rodině. Manželka za mnou denně jezdila do nemocnice,“ říká Pospíšil, kterého ale přece jen něco trápí. Jsou to informace, které se po neštěstí objevily v některých médiích. „Byl jsem uváděn jako člen Horské služby, ale já v té době nebyl jejím členem. Oni mi jen zachránili život. A také není pravda, že bych tam dováděl a riskoval, byl jsem tam pracovně,“ říká muž, který ví, jaké to je vrátit se ze samé hranice smrti zpět do života.