O život přišel při záchraně během povodně. Noviny tehdy napsaly: „22. července odpoledne se řeka Otava rozvodnila natolik, že byly ohroženy životy 23 lidí v odděleném rekreačním tábořišti Annín 2 u Sušice. Za této situace se povodňová komise při ONV v Klatovech rozhodla požádat o pomoc vojáky. Ti se také okamžitě dostavili a zahájili záchranné práce. Dva vojáci – Ctibor Bělohrad ze Sušice a vojín Mojmír Konečný ze Štenberka – svou statečnost a obětavost při záchraně druhých zaplatili vlastním životem. Jejich vozidlo bylo strženo proudem, převrátilo se a oba utonuli.“

Bělohrad se narodil v Praze 23. ledna 1932. V Mimoni se učil elektrikářem. Po vstupu do armády maturoval na Škole důstojnického dorostu, absolvoval Pěchotní učiliště a důstojnickou kariéru začal v roce 1952 jako poručík ve Slaném. Po dvou letech byl vyslán ke studiu Vojenské akademie v Praze a po jejím absolvování nastoupil k útvaru v Janovicích nad Úhlavou. V roce 1961 byl u 11. motostřeleckého pluku v Klatovech vytvořen padákový výsadkový prapor, Bělohrad se stal jeho velitelem. Roku 1965 byl přeložen na operační oddělení 2. motostřelecké divize v Sušici.

Bělohrad měl dvě dcery a syna. Vojáky i je vychovával k odpovědnosti a smyslu pro povinnost. Byl to právě smysl pro povinnost, který ho ve vypjaté situaci vedl k rozhodnutí vydat se s obrněným transportérem přes rozvodněnou Otavu. „Proud byl ale tak silný, že transportér strhl, a po několika metrech dokonce převrátil. Dva vojáci, kteří byli na korbě vozidla, se ještě dokázali zachránit, ale podplukovník a řidič zaplatili svoji snahu pomoci druhým vlastními životy. V tísnivé atmosféře vyšetřování mimořádné události a hledání viníků zaniklo tehdy to podstatné. Skutečnost, že Ctibor Bělohrad se projevil jako rozhodný, obětavý a statečný voják. Po 40 letech na něj vzpomínáme nejen my, kteří jsme ho znali jako velitele, kolegu i kamaráda. Jeho památku si spolu s rodinou připomenou i vojenští výsadkoví veteráni z Plzně a Jindřichova Hradce,“ uvedl bývalý generál Jan Duchek.