V tomto roce to bude již 65 roků od tragické smrti letce RAF (Royaf air force) Václava Přerosta, rodáka z Hnačova. Zároveň tohoto roku by se byl dožil svých devadesátin (*16.IV.1918)

Jak ten čas letí. Pochopte můj povzdech. Vždyť já jsem našeho krajana Václava Přerosta poznal (uviděl) v roce 1938 při jedné klukovské výpravě za koupáním v Hnačovském rybníku /dnes známé rekreační oblasti/. Bylo mi tehdy asi 13 roků. Byl jsem nadšen jeho modrou uniformou a pilotním odznakem s gloriolou pilotní slávy. Dnes si uvědomuji, že to byl zřejmě on, co zažehl tu jiskřičku mého zájmu o létání a přání stát se pilotem, což se mi daleko později podařilo splnit.

Byl zřejmě doma na dovolené. Václav Přerost začal létat asi v osmnácti letech v rámci tehdejší akce: “tisíc pilotů republice“ v roce 1937. Tuto akci organizovala „Masarykova letecká liga“ na klatovském letišti. Po skončení základního leteckého výcviku v této akci vstoupil jako dobrovolník do tehdejší československé armády k letectvu a pokračoval v leteckém výcviku na letišti (Leteckém učilišti) v Chebu od 15. listopadu 1937 do 20. září 1938, kdy byl jmenován pilotem československého vojenského letectva a přeložen do Piešťan k tehdejšímu 3. leteckému pluku, kde pokračoval v leteckém výcviku.

Po skončení pokračovacího výcviku byl jmenován „pilotem letcem“ a povýšen na svobodníka. Na podzim 1938 přišly dny dnes již historických osudových událostí, které vedly k zabrání našeho pohraničí hitlerovským Německem. V březnu roku 1939 pak ke skutečnému rozdělení Československa, vyhlášení protektorátu a zániku naší tehdejší výborně vyzbrojené a vycvičené armády. Vojenští letci toto pokoření nesli velice těžce. Začali odcházet za hranice protektorátu, odhodláni pokračovat v boji proti hitlerovskému Německu.

Jistě to nebylo jednoduché. Již samotné rozhodnutí opustit vlast, rodiny a své blízké vyžadovalo velkou morální sílu, uvědomění a charakter, nehledíc k tomu, že samotné překročení střežených hranic bylo velkým rizikem a zkouškou odvahy a odhodlání. Náš rodák odešel do Polska již 13. června 1939. Odtud se dostal do Francie. Ovšem podmínkou vstupu na francouzskou půdu bylo podepsání závazku ve službě v cizinecké legii, kam se jim jistě moc nechtělo. Podařilo se k závazku dostat dodatek, v němž se zaručovalo při vypuknutí války zrušení závazku a převedení jich do řádných francouzských útvarů, kde by jim bylo dovoleno bojovat proti nepříteli Francie, kterým pro ni nemohl býti nikdo jiný nežli hitlerovské Německo.

A tak se nabízí trocha absurdity, kdy mladí letci, příslušníci mírumilovného národa se musí těšit a čekat na válku, aby se zbavili onoho pokořujícího závazku. Ve Francii se náš mladý pilot leteckých bojů nezúčastnil. Nestihl projít operačně bojovým výcvikem a Francie padla. Již 20. června 1940 odjíždí se skupinou dalších letců pod vedením škpt. Bušiny do Casablanky a odtud do Anglie (Liverpool). V Anglii byl jako většina našich soustředěn v Cosfordu, kde byl přijat do RAF a 26. července 1940 vykonal přísahu. To již před tím, ještě ve Francii byl povýšen na desátníka. Sloužil (podle záznamů) v různých výcvikových střediscích a pak u operačních perutí, jak anglických tak i československých, až do své smrti dne 31. XII.1943.

Byl několikrát vyznamenán: 8. října 1942 čs. medailí za chrabrost; 26. října 1942 „Čs. válečný kříž 1939“. Mimo to mu bylo uděleno anglické vyznamenání tzv. „I GC BADGE“. Již posmrtně mu byla 7. března 1944 udělena Čs. vojenská pamětní medaile 1943 – F – VB. 1. února 1947 byl jmenován „In memoriam“ poručíkem letectva v záloze, později pak „In memoriam“ plukovníkem v záloze.

Po odlétání a přežití 200 operačních bojových hodin, jak bylo nařízeno a praktikováno u RAF, byl odeslán na dovolenou a potom vykonával instruktorskou činnost při výcviku dalších pilotů pro válečné nasazení. Tuto činnost prováděl od února 1943 až do své smrti. To již byl ženatý, a když se zabil, zůstala po něm jeho mladá žena s asi půlroční holčičkou. Odlétat v leteckých bojích oněch 200 operačních hodin a přežít, to nebyla žádná „procházka růžovým sadem“.

Zde šlo při každém letu o život. Je o to tragičtější jeho osud, kdy se zabil na cvičném nebojovém letu, jako oběť zrádné anglické mlhy. Já se osobně domnívám, že se chtěl v onom posledním dnu roku 1943 dostat domů i ve velmi špatném počasí, aby mohl „New Years eve“ – Silvestra, jak říkají Angličané, poslední den roku, strávit se svou rodinou. To se u letectva stávalo i dříve a nejen ve válce. Když se zabil bylo mu 25 roků.

Co ještě dodat. Na závěr mého vzpomínání nemohu mlčky přejít tu skutečnost, že naši letci vrátivší se z vítězné války patřili po únorovém puči v roce 1948 ke skupinám osob, jež byly tehdejšímu režimu „trnem v oku“ a tento nově nastolený režim je začal pronásledovat a všemožně šikanovat. Lidé – bojovníci za osvobození od fašistického jha, kteří přežili v podstatě náhodou (osud) svoji smrt, jejich rodiny byly za protektorátu internovány v koncentračních táborech, lidé s vysokými válečnými vyznamenáními našimi i zahraničními, byli šikanováni a pronásledováni, jako by spáchali těžké zločiny. Tak se jim odměňovala vlast, za níž pokládali své životy.

Toto počínání nemá ve světě obdoby a je neomluvitelné. Je paradoxní pomyšlení, že zřejmě podobnému osudu Václav Přerost unikl, jen díky tomu že nepřežil. Tito letci byli nám novým příslušníkům poválečného letectva vzorem a byli našimi učiteli. Chtěli nám namluvit (hlavně politruci) že to jsou zločinci a zrádci. Nikdo jsem tomu neuvěřil. Vážení čtenáři těchto novin, ještě mi dovolte, abych vzpomenul u příležitosti tohoto smutného výročí těch, co se nejvíce zasloužili aby památka našeho krajana, letce- hrdiny nebyla zapomenuta.

Hnačovští se postarali o odhalení pamětní desky na jeho rodném domku i o vybudování památníčku – mohyly se jménem a daty Václava Přerosta na klatovském hřbitově, kde je uložena prsť z jeho hrobu na hřbitově v Grangen mounthu /Skotsko/, kde byl pohřben. Byli to: Karel Panský, tehdejší hnačovský starosta, jeho zástupkyně, Margita Kučerová – tehdejší obecní zastupitelstvo a někteří další krajané. Doufám, že v onom dni smutného výročí si najdou jeho rodáci i jiní dobří lidé chvilku času pro vzpomínku a povede-li je cesta do Klatov, stavit se a položit kytičku, či svíčku k jeho památníčku na klatovském hřbitově. Jistě by to ocenila jeho dcera, která žije v Anglii a loňského roku navštívila Hnačov při pátrání po svém příbuzenstvu ze strany jejího otce.

František Krist, plukovník letectva v. v., Hradec Králové