„Kluk ho našel vychrtlého a promrzlého někdy v půli prosince. Na místě byli ještě čtyři Vašíkovi sourozenci, bohužel mrtví. A protože náš kluk má jedenapůlročního syna, rozhodl se, že Vašíka bude také krmit sunarem,“ vypravuje o nálezu a prvním azylu divočáčka myslivec Praštil st.

Dvanáct dní krmil Josef ml. Vašíka, který dostal v bytě místo v koupelně, každé tři hodiny.

„Pak musel do práce, tak jsem Vašíka převzal já. Má místo v kotelně, ale během dne ho nechávám proběhnout po dvorku. Krmím ho dál sunarem, vařím mu ovesné vločky a protože divoké prase je všežravec, občas Vašíkovi naškrábu rybí maso,“ líčí adoptivní otec malého divočáka.

Rodina Praštilova tak trochu podřídila svůj režim nenadálému přírůstku.

„Nejprve si na něj musel zvyknout Max, což je můj bavorský barvář. S Vašíkem už dovádí a hrají si, ale musím hlídat, aby Vašík nezabrousil do Maxovy misky. To nevím, jak by to dopadlo,“ podotýká Praštil st.

Malý divočák měl obrovské štěstí, že nezahynul, protože se ho ujali myslivci. Vypiplali ho z nejhoršího a dnes už Vašík přiběhne, pokud slyší své jméno, jako pejsek – tedy pokud se mu chce.

„Už přibral na váze a kulatí se mu bříško. Má velice rád dětské piškoty s mlékem. Piškoty mimochodem dostal pod stromeček. Na Štědrý den jsme ho vzali na chvilku do obýváku a dokonce s námi koukal na televizi,“ směje se myslivec Praštil.

To, že se Vašík narodil v tak neobvyklém čase, však prý není výjimka.

„Začíná se to objevovat stále častěji a nikdo si to nedokáže vysvětlit. Nechci o tom polemizovat, ale dost možná je to způsobeno i tím, že na podzim se sklidí obiloviny a divoká prasata se koncentrují do kukuřice. Dospělá bachyně, která je vedoucí, si ve volné přírodě hlídá mladé bachyňky. Ale v kukuřici je neohlídá a kanci mají pré. Výsledek jsou tato selata, která pak dost často nepřežijí,“ vysvětluje možnou příčinu Praštil st.

Během našeho povídání Vašík dováděl s Maxem a byla na něm vidět únava. Jeho ošetřovatel ho vzal do náruče a Vašík se okamžitě zabydlel v rozhaleném lesnickém hubertusu, hlavičku strkal panu Praštilovi do tepla za jednu z klop kabátu.

Kdyňský myslivec už ví, že Vašíka vrátí přírodě.

„Počítám, podle toho jaké bude počasí, že ho vypustím někdy v březnu nebo počátkem dubna. Ale někde dál odtud, aby mi nepřišel do cesty,“ zakončuje Praštil starší.