Takovou otázku si pokládají obyvatelé i návštěvníci Horažďovicka, kteří se rozhodnou vydat se k zřícenině hradu Prácheň, která se nachází dva kilometry od města. Zbytky kdysi mocného správního sídla si lidé spojují i s pověstí o propadlém zvonu, plném peněz nebo s historií kostela svatého Klimenta, nacházejícího se několik metrů od zbytků hradu.

„Je to hodně do kopce,“ popsal cestu cyklista Petr Frich ze Sušice. „Pěkně jsme si na silnici zašlapali, než jsme se sem dostali. Hrad sám se mi líbil, kdysi musel být hodně velký. Takový tajemný kus minulosti,“ vysvětlil. „Výhodou zřícenin je, že se na nich nemusí platit žádné vstupné a nejsou omezené návštěvní hodiny a s příplatkem pro cizince si tu taky nemusí dělat starosti,“ dodal Frich. Ke zbytkům hradu Práchně vedou od Horažďovic dvě cesty. Značená turistická stezka vede kolem Rosenauerova mlýna, jehož majitel nedávno otevřel expozici historického mlynářství.

Druhou možností je vydat se po silnici směrem na Velké Hydčice. Cyklisté si většinou zvolí druhou variantu, která jim zabere přibližně půl hodiny stoupání na kopec. Příznivci pěší chůze stráví na své stezce podobně dlouhou dobu. Hrad sám vznikl pravděpodobně v jedenáctém století jako součást přemyslovského systému hradské správy v Čechách, sídlo správců Prácheňského kraje, jednoho z největších v Čechách. V následujících stoletích se systém hradské správy rozpadá a s ním odchází i největší sláva Práchně. Funkci centra přebírá město, vyrůstající na březích Otavy, významného komunikačního prostředku a naleziště zlata.

Na počátku čtrnáctého století se Prácheň stává majetkem Bavorů ze Strakonic, kteří hrad částečně opravili. Ačkoliv panství i hrad odkupuje v patnáctém století mocný rod Švihovských, v šestnáctém století se o Prácheň už nikdo nestará. Z hradu, který se rozkládal na ploše více než půl hektaru, zůstaly zbytky zdí, bašt a části věže. Se vznikem Práchně se spojuje i výstavba kostela svatého Klimenta, obklopeného hřbitovem, kde našli svůj poslední odpočinek někteří ze slavných horažďovických rodáků. V přestavěné gotické podobě se dochoval až do dneška.

S jeho přestavbou si lidé spojují i pověst o propadlém zvonu. Aby Půta Švihovský, majitel panství, mohl financovat stavební práce na kostele, přikázal, aby lidé nosili do obráceného zvonu, zakopaného v zemi, povinné příspěvky na opravu. Chudá žena, která do něj hodila své poslední peníze, jej proklela a zvon i s penězi se propadl do země. Půta po něm měl marně pátrat a po něm i ostatní hledači pokladů, kteří toužili zbohatnout.