Lidé se tedy častěji v přírodě, ale i v obcích setkávají se zvířaty a občas musejí řešit krizové situace, při nichž se rozhodují, co udělat se zraněným či opuštěným živočichem. Připravili jsme tedy pro vás ve spolupráci s Tomášem Pollakem z Přírodovědné stanice DDM v Horažďovicích malý manuál o tom, jak zachránit nalezené zvíře.

Stává se vám v Horažďovicích, že lidé chodí s mláďaty a požadují vaši pomoc?

Stává se to každoročně. V průměru dvakrát nebo třikrát týdně se na nás někdo obrátí s žádostí o pomoc. Lidé volají nebo sem chodí s nalezenými mláďaty pravidelně.

Jací živočichové se k vám do stanice vůbec dostávají?

Mezi nejčastější důvody, pro které se volně žijící živočichové dostávají do péče záchranných stanic, patří zejména střet s projíždějícím autem či elektrickým vedením. Často také lidé nosí opuštěná mláďata. Zejména mladá zvířata lidé přinášejí v přesvědčení, že je „zachraňují“. Realita ale často bývá jiná. Přicházejí s ptáčaty, která se učí létat nebo která vypadla z hnízda. Přinášejí třeba i mládě kuny a podobně. U nás v Horažďovicích máme například kalouse ušatého, který má amputované levé křídlo, a poštolku obecnou, která je bez pravého křídla. Zhruba před čtrnácti dny jsme vytahovali z bazénu u jednoho domku v Horažďovicích zraněnou vydru říční, kterou jsme předali do záchranné stanice v Kašperských Horách. Bohužel její zranění byla natolik vážná, že jim nakonec podlehla.

Museli jste třeba nějaké zvíře či živočicha k vám přineseného odmítnout?

Bohužel ano. Často k nám děti nosí nalezená koťata. Kočky opravdu přijímat do našeho zařízení nemůžeme. Nemáme na to opravdu potřebné kapacity.

Jak se máte tedy zachovat v případě, když nějakého živočicha nalezneme?

Především nikdy neodebíráme z přírody mláďata, která nejsou evidentně poraněná, nebo opuštěná. Zmateně pobíhající, případně naříkající. Jejich matka ve většině případů shání potravu, je nedaleko a čeká, až odejdete. Zejména na jaře proto nenos〜me domů malá srnčata, zajíčky a podobně. U ptáčat je situace podobná. Najdeme-li už opeřené ptáče, neznamená to nutně, že je opuštěné. Ptačím mláďatům obvykle trvá několik dní po vylétnutí z hnízda, než se naučí dobře létat. Nejlepší je tedy ptáče vysadit na vyvýšené místo v okolí, jako je například rozsocha stromu, sloupek plotu a podobné, kde jej rodiče snáze najdou a kde bude ve větším bezpečí.

A co když už takové zvíře domů doneseme, jak se o něj máme postarat?

Když už se rozhodneme mládě či poraněné zvíře vzít k sobě, je dobré ho dát například do obyčejné krabice, ponechat mu přístup vzduchu a zajistit mu klid při pokojové teplotě.

Jak poznám poraněné zvíře?

U savců jde většinou o povrchové zranění, které může krvácet. Zvíře také často drží tělo či končetinu v nepřirozené pozici, nepohybuje se normálně. V pořádku také nebývají zvířata, která ztratila svou plachost. U ptáků je důkazem zranění neschopnost letu, mohou mít také viditelná povrchová zranění. Podobně jako u savců zranění signalizuje i neobvyklé držení končetin a křídel.

Když přece jen naleznu nějaké poraněné zvíře, mohu někoho kontaktovat, aby mu pomohl?

Pokud najdete poraněného živočicha, kontaktujte vám nejbližší záchrannou stanici či její sběrné místo. Telefonicky s vámi dohodneme další postup a okolnosti předání zvířete. Na území bývalých okresů Plzeň – jih a Klatovy zajišťuje péči o poraněné a handicapované živočichy Záchranná stanice ČSOP ve Spáleném Poříčí, jejichž telefonní číslo je: 724 759 455. Sběrnými místy jsou pak Klatovy (p. Nejdl – 607951423) a Přírodovědná stanice v Horažďovicích (p. Pollak – 602940914). Blíže k Šumavě je možné se obrátit na Záchrannou stanici při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách (p. Lukeš – 723760887).