Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Policisté vyžadovali úplatky za všechno

KLATOVSKO, KAZACHSTÁN - Velkou odvahu projevili dva motorkáři z Klatovska, kteří se na vlastní pěst vypravili do Kazachstánu k Aralskému jezeru

7.9.2008
SDÍLEJ:

Václav Hinz (vpravo) a Pavel Babka na břehu Aralského jezeraFoto: archiv cestovatelů

Václav Hinz z Čachrova a Pavel Babka z Bezděkova plánovali dalekou cestu již dlouho dopředu. „Původně jsme měli jet tři, ale třetí kamarád na poslední chvíli kvůli zaměstnání nemohl jet. Dlouho jsme se rozmýšleli, zda se na tak dalekou a nebezpečnou cestu máme vydat jen ve dvou, ale protože jsme již měli zaplacená víza a já jsem podstoupil nějaká očkování, rozhodli jsme se to risknout,“ říká Václav Hinz.


Motorkáři za jednadvacet dní urazili celkem jedenáct tisíc tři sta kilometrů. Denně ujeli od čtyř set do osmi set kilometrů. Samotná cesta je vyšla na tisíc eur, která utratili za benzín, jídlo, pití a za poplatky a pokuty - vlastně úplatky. Navíc již před cestou zaplatili za dvouvstupové vízum do Ruska a jednovstupové do Kazachstánu sedm a půl tisíce korun. „Ačkoliv očkování do žádné z těchto zemí nejsou povinná, já jsem se nechal naočkovat proti vzteklině, tyfu, žloutence a klíšťové encefalitidě. Pavel se očkovat nenechal a sázel na osvědčenou dezinfekční čtyřiceti a více procentní medicínu, která opět nezklamala,“ konstatuje motorkář Hinz.


Co se týká cen, byli hoši spokojeni. Třiadevadesátioktanový benzín vyšel v Kazachstánu u benzínové pumpy cca na dvanáct korun za litr. Motorkáři ale museli cestou tankovat i z kanystrů od tamních obyvatel. Tam museli zaplatit za méně kvalitní benzín až osmnáct korun za litr. Levné byly i cigarety, ty vycházely cca na osm korun za krabičku. Nejdražší byla voda. Dva litry vody stály i čtyřicet korun, ale pro místní budou ceny určitě jiné. My jsme ji museli koupit za jakoukoli cenu,“ vzpomíná Hinz.


Hoši rádi vzpomínají i na Kazachy, kteří jsou prý velmi přátelští. „Lidé tam jsou naprosto v pohodě. Jsou vstřícní a družní, i když na naše poměry by se dalo říci, že jsou až drzí. Když jsme někde zastavili ve vesnici, najednou se k nám přiřítilo plno lidí a hned si sedali na motorky, chtěli se fotit, nandavali si přilbu, mačkali na motorce na všechny čudlíky, ale nikdy se nám nestalo, že by se něco ztratilo nebo že by někdo žebral o peníze,“ říká motorkář a dodává, že i ruští a kazachstánští policisté byli skvělí. Sice je stavěli, ale chtěli se s nimi jen vyfotit, zeptat se, odkud a kam jedou a podobně, ale nikdy nechtěli úplatky, jako tomu bylo na Ukrajině. „Ukrajinští policisté přímo vyhledávají cizince a za cokoli chtějí peníze. My jsme samozřejmě platili, za co se dalo - za rychlost, za nezastavení, i když údajná signalizace policisty byla velice sporná, a jednou i za to, že nemáme smyšlený talon k řidičáku, což prý mít musíme, ale nebyla to samozřejmě pravda. My jsme ale neměli čas na zdlouhavé tahání po místních policejních úřadech, tribunálech a soudech, se kterými strašili, a tak nám nezbylo nic jiného než zaplatit a jet dál. Samozřejmě že ani jednou jsme nedostali bločky, vždy jim to šlo do kapsy. Nikdy nesmíte kývnout na první sumu, co na vás vychrlí, protože to jsou většinou závratné cifry, které se dostanou smlouváním mnohanásobně níže. Já jsem platil nejvyšší pokutu v přepočtu asi sedm set korun,“ konstatuje Hinz.


Z této zajímavé cesty si ale motorkáři nepřivezli jen hezké zážitky. Byly i takové situace, kdy už měli opravdu strach. „Velmi nemilé bylo, když asi hodinu před tmou po sto padesáti kilometrech pustinou a asi padesát kilometrů před městem, kam jsme potřebovali dojet a napojit se na cestu, se změnila step v neprůjezdnou poušť s tak jemným pískem, že s naloženou motorkou nebylo možné projet. Tehdy nám i došla voda a na cestu zpátky nebyl benzín. Naštěstí jsme po nějaké době zoufalství narazili na samotu, kde jsme si od tamních usedlíků nabrali vodu ze studny a oni nám ukázali směr, kudy máme stepí objet písek,“ vzpomíná na nemilou příhodu Hinz.


Co se týče cest, je prý pouze hlavní tah, který je v mapě značený jako dálnice, alespoň místy pokryt asfaltem a v lepším případě je pouze nerovný, tedy bez děr. Velká část těchto hlavních tahů je prý pro osobní auto i kamion neprůjezdná, proto je prý všude okolo silnic vyjeta kolej ve stepi. „Když už je i tahle kolej vyjetá moc do hloubky, vyjede se nová, prostoru je na to víc než dost. Nutno říct, že každý stroj, co se na tyhle cesty vydá, dostane řádně do těla, proto je třeba nepodceňovat přípravu, a vše co už není, jak by mělo být, tak vyměnit za nové v té nejlepší kvalitě, protože v Kazachstánu opravdu na servis Honda nenarazíte. Ale oba naše věrné stroje Africa Twin nás nenechaly ani jednou ve štychu a bez jediného defektu nás dovezly domů. Nevyhnuli jsme se však defektům na bagáži. Já jsem měl například několikrát vytržený kufr ze zámku. Vytrhané popruhy z bočních tašek jsme už přestali řešit a všechno, co vypadalo na upadnutí, se zalepilo lepenkou.


Ještě štěstí, že jí měl Pavel s sebou velké balení, protože byla potřeba opravdu často a skoro celá se vypotřebovala. Co nešlo přilepit, to se prošroubovalo nebo sdrátovalo,“ říká Hinz a dodává, že problémy měli i při jízdě v hlubokém písku cestou do vesničky Aqespe na kraji Aralu a pak zpět do Shalgaru, což je asi čtyři sta kilometrů. „Jízdu v hlubokém jemném písku není kde u nás trénovat, takže alespoň mně nějakou dobu trvalo, než jsem zjistil jak jet, abych každých dvacet metrů nezvedal motorku z písku. Pavel už něco v písku najezdil, tak se do toho dostal dřív, ale pár pádů se mu také nevyhnulo. V písku prostě platí čím rychlejší, tím lepší. Zvyknout si musíte i na to, že přesný směr cesty si určuje písek sám a vy motorku jen zhruba orientujete k cíli. To byl nejvíce vyčerpávající úsek cesty.

Nebezpečnější ale byly cesty relativně rovné, bez děr, vysypané řádnou vrstvou hodně hrubé drtě, spíš bych řekl kamenů, a dosypané pískem. Mezi tím byly sem tam větší kameny. Na těchto cestách se muselo jet podobně jako v písku, protože při pomalé rychlosti se motorka nedala ovládat. Muselo se tedy jet od sto km/h výš a nechat si motorku dělat svoji stopu, ale když se trefil větší kámen, hrozilo proražení gumy, což se mi také poštěstilo, naštěstí jen jednou. Ale všechno se to obešlo bez vážnější újmy na nás i na strojích. Tedy pokud nepočítám občasné záchvaty křečí v úplně vyčerpaných svalech nebo moje natažené šlachy v koleni,“ dodává Hinz, který přemýšlí o další cestě, která by tentokrát mohla vést do Uzbekistánu nebo Turkmenistánu.

Autor: Jana Kolářová

7.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Střet dvou vozidel u Činova na Klatovsku.
8

FOTO: Senior zavinil u Klatov vážnou nehodu, letěl pro něj vrtulník

Návštěva prezidenta ČR Miloše Zemana v Horšovském Týně
85

OBRAZEM: Měli byste opravit Míčovnu, vzkázal prezident v Horšovském Týně

Naši prvňáci ze ZŠ Nýrsko v Komenského a Školní ulici

Klatovsko - Dnes představujeme novopečené prvňáčky ze ZŠ Nýrsko, Komenského ulice a ZŠ Nýrsko, Školní ulice.

SLEDUJTE ON-LINE: Prezident Miloš Zeman diskutuje s občany v Horšovském Týně

Plzeňský kraj - Sledujte s Deníkem návštěvu prezidenta v kraji. 

Muži překopli v Měčíně plynové potrubí, mohou jít do vězení

Měčín – Policisté tento týden obvinili z trestného činu poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení z nedbalosti dva muže.

Nebude to jednoduché, míní kouč Vrba

Lucern (od zvláštního zpravodaje Deníku) – V české lize suverénně kralují a zdolávají jednu těžkou překážku za druhou. A uspět chtějí také v Evropské lize. Fotbalisty Viktorie Plzeň čeká dnes večer třetí zápas ve skupině G – na stadionu v Lucernu se postaví FC Lugano, poslednímu týmu ve skupině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení