„S divadlem jsem začínala v mé rodné obci Kvášňovice, kde se divadlo hodně hrávalo. Dodnes si pamatuji na svoji první roli. Bylo to v představení Poslední muž a já tam hrála Tonču. V Kvášňovicích bývaly dvě hospody, ale divadlo jsme hráli U Lukešů, kde bylo pěkné jeviště. Tam se i nacvičovalo. A protože nebylo v sále topení jako dnes, zkoušelo se v zimě a mrazu a pára nám šla přímo „od huby". Nás ale hřálo mládí," vzpomíná na své začátky divadelní pamětnice.

„Co si z Kvášňovic pamatuji, jsou i Psohlavci, kteří se tam hrávali, jinak byly na repertoáru jednodušší hry ze života. Pak jsem hrála v Pačejově, kde jsem pracovala jako vychovatelka ve škole, a tak jsem si tam zahrála nejen pohádky s dětmi, ale i různá školní divadla. Hrávala jsme i v představení Pasekáři. A následovaly Horažďovice, kde jsem členkou souboru dodnes. Ráda vzpomínám na představení Podskalák, Tři bílé šípy, Dalskabáty, Přišel na večeři, kde jsem hrála vražedkyni, na Zvonokosy a moji hraběnku z Kratihájů. Divadlo je můj život, vždycky mě to bavilo. Naposledy jsem si zahrála předloni v představení Třetí zvonění, které jsme dávali v Panské zahradě tady v Horažďovicích. Ale popravdě, já nejraději vždycky hrávala různé čarodějnice, ženský od rány, divé ženy, prostě role, kde jsem se mohla vyřádit. Já na žádné milovnice nebyla," směje se Saláková.
Po roce 1989 to vypadalo na konec ochotnického divadla. Teď ale ochotnické divadlo na Klatovsku zažívá obrovský boom. „Hraje se skoro v každé vesnici jako kdysi. Mám z toho velikou radost," pokračuje herečka, která na západočeské přehlídce ochotnického divadla zasedla v divácké porotě. „Jsem členkou této poroty už poněkolikáté. Já představení hodnotím podle toho, jak mě zaujme. Ta hra a výkony herců mi musí něco dát. Mám ráda komedie, lidi se chtějí bavit, smutku a starostí máme dost. Ale rozhodně se nevyhýbám žádným novotám a moderním trendům. Letos dáváme na přehlídce poměrně dost vážné kusy. Mně to nevadí. Ráda se podívám. Jen si vždycky říkám, že by se naši předchůdci divili, v čem se dneska hraje, jaké jsou kostýmy, scény, rekvizity. Tenkrát jsme kulisy malovali, šili jsme si kostýmy, ale dneska je všechno jen náznakové a čím méně věcí je na jevišti, tím lépe. Je to dobou, asi to tak má být," dodala Saláková.
Vše o průběhu přehlídky a její výsledky přineseme v úterním vydání Klatovského deníku.