„Hru Janovické nebe zkoušíme od září letošního roku a v představení si zahraje dvacet herců od dětí ze školy až po seniory. Jsme dobrá parta a zažíváme u zkoušek i představení spousty legrace. A protože všichni máme spousty starostí, rozhodli jsme se, že budeme hrát samé komedie pro potěšení a odreagování nás herců i našich diváků," vysvětlila principálka, autorka a režisérka v jedné osobě.
Janovičtí ochotníci tentokrát nepoužili historické kulisy a kostýmy z fundusu divadla, ale scénu si vyrobili novou, po svém. „Nejnáročnější při této hře bylo získat tolik bílých paruk pro anděly, kterých je na scéně hned šestnáct," dodala Linhartová.
Herci před premiérou nebyli téměř vůbec nervózní. Většina z nich jsou již ostřílení umělci.
„V tomto představení jsem si zahrál roli Pána Boha. Jsem u divadla 9 let a odehrál jsem 19 představení, a tudíž i 19 rolí. Tak důležitou roli – Boha – jsem ale ještě nehrál. Přistupoval jsem k ní tedy zodpovědněji než jindy. Musím mít přeci v nebi pořádek a na všechno dohlédnout," smál se Stanislav Urban, který říká, že divadlo mu prodlužuje život.
Pro Milana Růžičku je role Milenela teprve druhou. „Poprvé jsem hrál zubaře a teď anděla. Je to příjemnější. Máme slušivé noční košilky, nic vás neškrtí, pěkně to větrá, určitě se mi role anděla hraje dobře a užívám si to," nechal se slyšet mladý herec.
A jaká je na herce paní režisérka? „Je výborná. Všichni si to hraní užíváme, je tady výborná legrace, ale čím více se premiéra blíží, tím více musíme naše hraní brát vážně. Nervózní sice trochu jsem, ale jakmile se roztáhne opona, všechno to ze mě spadne," prozradila další z hereček Petra Martínková.
Aby celé představení dopadlo dobře, měli herci v zákulisí i nápovědu, a to Věru Martínkovou a Miroslavu Hodkovou. „Já pamatuji ještě nápovědní boudu na jevišti. Bylo to takové stísněné, musela jsem si upravit židli, abych to zvládla. Šíleně tam foukalo," vzpomínala nápověda Věra Martínková, která dnes sedí schovaná v koutku jeviště a bedlivě sleduje text. „Texty umí, jen si občas něco přidávají, a to se mi na divadle líbí. Každé představení je úplně jiné," pochválila Martinková.
Janovičtí ochotníci se každoročně snaží zvládnout dvě premiéry. Jednu jarní a druhou adventní. Každou hru hrají jen třikrát v Janovicích a dost. Nikam nevyjíždějí. Kdo je chce vidět v akci, musí za nimi do Janovic.
Soubor byl po menší odmlce obnoven v roce 2004.
„Dané představení připravujeme sobecky zpravidla nejvíce kvůli pobavení svému, teprve potom pro pobavení diváků, kteří na naše představení chodí, ale z ohlasů vidíme, že se bavíme všichni a o to nám jde," vyznala se principálka.
V Janovicích tedy o uplynulém víkendu viděli premiér, reprízu a derniéru. Další hra bude zase až na jaře.