Elza na vodítku po mně koukne, protáhne se a jde se svým pánem Miroslavem Lencem dále po horažďovickém náměstí. Lidí, které míjíme, si příliš nevšímá, naopak ona sama je v centru pozornosti návštěvníků centra města. Není divu. Není totiž jen tak ledajaký domácí mazlíček. Elza je lvice. Kromě ní chová Miroslav Lenc ve svém domě jen pár metrů od horažďovického náměstí i dvě pumy americké – Mikeše a Lízinku. A i s nimi chodí na pravidelné procházky centrem města.

„Už jako kluk jsem toužil mít doma šelmu, vždy jsem sledoval dokumenty o nich. Choval jsem brazilské fily, což jsou velcí psi, ale sen mít doma pořádnou kočku se mi splnil až před čtyřmi lety, kdy jsem si pořídil samce pumy americké. Rok nato jsem si k němu koupil samičku a od loňského září mám doma i lvici. Koupil jsem si ji v cirkusu jako pětitýdenní koťátko, měla asi jen šest kilogramů. Právě teď jí bude rok a už může mít tak osmdesát kilogramů. A jako dospělá může mít až 135 kg," řekl Deníku Lenc.

Lvice na něj žárlí

Všechny tři „kočky" má přes den v klecích na dvoře domu, lvice má navíc kotec udělaný z jedné z místností, kde měl podnikatel dříve svůj obchod s chovatelskými potřebami. „Lvici i samici pumy někdy pouštím dohromady a hrají si spolu. Někdy je s sebou vozím i do Čejkov, kde mám chalupu a kde mají opravdu velkou klec. Tam si to užijí," říká 58letý chovatel, jenž hledá radu s chovem především u cirkusáků, kteří mají šelmy. Ti mu také rozmluvili jiného nebezpečného dravce. „Chtěl jsem od Jaromíra Joo koupit tygra, ale on mi řekl, že ten by mě taky mohl zabít. A doporučil mi právě lvici, která, když je jedna, tak se na mě upne a bude mě mít za partnera. A to už je vidět i dnes. Když jdu třeba na procházku s kocourem, tak žárlí a řve tak, že je ji slyšet až na náměstí. A když přijdu, tak mě pusinkuje," směje se chovatel, podle něhož je potřeba k chovu takových zvířat mít povolení od veterinářů a odboru životního prostředí, navíc je nutné počítat s pravidelnými kontrolami.  Ty mimo jiné prověřují i to, zda má člověk dostatek krmení.
Přestože by se čekal opak, pořídit si lvici přijde levněji než pumu. „Puma je dražší. Za jednu jsem dal sto tisíc korun, lvice se dá pořídit už do padesáti. Mě ta moje stála třicet tisíc korun," říká otevřeně Lenc. Levné není ani krmení. Lvi i pumy žerou především hovězí maso, a i když ho chovatel pořizuje ve velkém na jatkách, takže ho má levněji, přece jen to peněženku zatíží.

S pumou a lvicí na procházce městem

Lvici i pumy vodí Lenc pravidelně na vodítku do města, a tak se Deník rozhodl přímo v praxi zjistit, jak na tato zvířata budou reagovat lidé, kteří je na ulici potkají. Nejprve jsme vzali na vodítko lvici, poté jednu z pum, konkrétně Mikeše. Lidé nás se zájmem sledovali, někteří si zvířata fotografovali, ale téměř všichni zachovávali respeket a drželi si odstup. Jen jeden mladík, který bydlí blízko chovatele, se s pumou pomazlil. A pomazlil se s ní i autor reportáže, kterému ji Miroslav Lenc půjčil i na vodítko.

Procházku si můžete prohlédnout ve fotogalerii.