Už je to docela dávno, co jsem si poprvé přečetl Klostermannovu autobiografickou povídku „Na cestě k domovu“, ale dodnes nemohu zapomenout na úžas, který mne tehdy ovládl. Nechtělo se mi vůbec věřit, že by 15letý písecký gymnazista Karel šel z Písku pěšky až do Kašperských Hor, kde tehdy jeho rodina bydlela - tato asi 55 km dlouhá cesta totiž trvala zhruba 13 hodin. Navíc pro Karla to bylo o to těžší, že ze svého gymnaziálního města vyrazil ve 4 hodiny odpoledne před Štědrým dnem roku 1863 (je ale zajímavé, že o sobě hovoří jako o sedmnáctiletém …) a nejprve přes Dobev a Strakonice došel v 10 hodin večer do Katovic (asi 26 km), kde měli rodiče jeho spolužáka hospodu.

Ti jej ovšem přemlouvali, aby zůstal na noc, protože je všude plno sněhu a od hor duje západní vítr, ale Karel nechtěl ani slyšet, jak se domů těšil. A tak kolem třetí hodiny prošel Mačicemi, za Soběšicemi ale zabloudil a místo do Strašína (tehdy se říkalo do Strašeni) došel k samotám Panské Mlýny (6 km severovýchodně) a až s ranním rozbřeskem spatřil strašínský poutní kostel. Pak už se mu šlo dobře, i když musel překonat sedlo pod Ždánovem a v 10 hodin dopoledne byl doma. Hned sice ulehl a spal až do páté hodiny odpolední, ale hlavně že Štědrý večer prožil mezi svými!

Od té doby uplynulo drahně let, ale já jsem pořád toužil jeho pochod zopakovat, nikoliv však v celém rozsahu, což bych prostě neušel, ale aspoň jeho druhou - z hlediska krajiny zajímavější - polovinu. A tato příležitost se naskytla právě letos - v roce Karla Klostermanna, kdy vzpomínáme 160. výročí jeho narození a 85. výročí jeho úmrtí. Na trasu Katovice - Kašperské Hory jsem vyrazil pouhých 5 dnů před výročím jeho úmrtí, protože to však bylo v červenci, bylo to samozřejmě mnohem lehčí, i když zase bylo velké vedro. A z tohoto pochodu jsem zkusil napsat „časovou“ reportáž, což mně snad čtenáři odpustí …

7.12 - 8.30 Vyjel bych z Č. Budějovic o hodinu dřív rychlíkem, ale ve Strakonicích nebyl přípoj do Katovic, takže jsem celou trasu jel osobákem. Na počátku jsem si myslel, že mám před sebou max. 25 km a že to ujdu - i přes to vedro - asi za 6 hodin.

8.37 - 9.10 Líbí se mi ona minuta startu, neboť mi připomíná výšku vrchu Kůstrý (837 m), který bych měl později vidět. Vracím se podél trati k silnici „do hor“, tou pod trať nejprve lesem a pak poli (vpravo výhled na Kladruby s kaplí na vršku) do Novosedel, kde na návsi mají dva pěkné lidové domy č. 21 a č. 30 (na další mé obvyklé hledání chalup ale není čas).

9.15 - 9.50 První vážná překážka na cestě: alej krásně zralých třešní na odbočce do první části vsi Štěchovice. Po krátké úvaze vzdávám zdejší zámeček a věnuji se ovocnému potěšení.

10.00 - 10.10 Blízké Volenice mne vítají krásným, původně románským kostelem a svažitou návsí, kde se zachovalo několik lidových domů - fotím si č. 7.

10.30 - 11.30 Ze spleti silnic volím prostřední, autoprovoz téměř ustává, skřivánci zpívají a na prvním návrší se v dáli objevuje první pozdrav Podlesí, vrch Javorník (1066 m). Silnička přetne obloukem údolíčko Mačického potoka a na kraji lesa se objeví výhled na blízký Mladotický vrch (703 m), parádní rozhledový bod Pošumaví. Za lesem pak silnička vystoupá na vršek do výše cca 530 m a kolem jsou samé oblé kopečky lesů, typické pro Strakonicko. Na vršku další třešňové občerstvení a už jsem v Krejnicích - za 3 hod. však jen 10 km …

11.30 - 12.00 Vesnicí jen projdu nad údolíčko Vojnického potoka a nad ním se silnička stáčí vpravo. Krajina je tu velmi malebná a má již zjevně podhorský charakter. Ve Vojnicích je nenápadný zámeček i kostel (který přehlédnu) a dobří lidé mně poradí, kudy do Soběšic.

12.10 - 13.00 Snad mně Karlík odpustí, že se tím vyhýbám Mačicím, které on prošel - časový deficit totiž stoupá jako silnička z Vojnic až k lesu, kde se dávám vlevo po louce za krásných zpětných výhledů: vlevo jsou západní Brdy s Třemšínem, vpravo bližší Písecké hory. Traktory vyjetá cesta přejde louku i krajskou hranici (Jihočeský kraj je střídán Plzeňským), vpravo se objeví Mačice a za lesem už mne vítají Soběšice, jenže 15 km jsem šel 4,5 hodiny.

Soběšice

13.15 - 14.05 Na rozdíl od Karlíka se mi “nepodaří“ zabloudit a silnice mne vede přes Damíč tam, kam chci. Objevují se Ždánov (1065 m), Kůstrý a Javorník a všechny je fotím. Pokus snížit časový deficit “indiánským během“ (střídavě běžím a rychle jdu) není úspěšný, protože děsné vedro je proti a já nejsem Indián. Takže 4 km do Strašína trvají skoro hodinu.

14.15 - 14.45 Cesta Strašínem dost klesá a, tak s výjimkou krátkého focení Sedla (901 m) a Ždánova se strašínským poutním kostelem vesnicí jen proběhnu až k Nezdickému potoku. Za ním mne ale čeká už jen nejprve mírné a pak stále vydatnější stoupání, a to nejprve Nezdicemi.
14.45 - 15.30 U nezdické kapličky je již zcela jasné, že dorazit na náměstí v Kašperských Horách do 15.40 (autobus do Budějovic jede v 15.44) je čirou fantazií, a tak definitivně „vypínám“, spoléhaje na vhodný spoj do Sušice k vlaku. Vlevo míjím samoty na Kukandě, vpravo jsou hezké výhledy na Žihobce a Bukovník s kostely a po chvilce je tu penzion Račánek ve Žlíbku.

15.30 - 16.00 Vedro vrcholí: v nadmořské výšce 850 m je 29°C ve stínu, tak ještě že mají vychlazený Gambrinus a polévku od oběda. Zde se podruhé odchyluji od Karlíkovy trasy.

16.00 - 16.20 Ten šel jistě vlevo po silnici ke kapli sv. Čtrnácti pomocníků ve žlíbeckém sedle (skoro 900 m) a pak pod „dohledem“ Ždánova a Chlumu konečně ke svým, já ale stále po zelené mířím vpravo na královský hrad Kašperk (původně Karlsberg). Ten se však v tom〜hle čase fotit nedá, protože ho dokonale „hlídá“ slunce, takže až někdy příště dopoledne.

16.20 - 17.07 Těsně pod Kašperkem fotím hezké výhledy na Velký Roklan (1453 m) a Poledník (1315 m), ale i zde by to bylo lepší dopoledne. Zelená tvrdě klesá až k potoku, pak ještě musí překonat malý hřbítek a konečně se vlevo objevuje kašperskohorský kostel sv. Markéty. Za hezkých výhledů na město docházím konečně po 8,5 hodinách na náměstí a časový deficit proti plánu - 2,5 hodiny - signalizuje, že moje rychlost se pohybovala jen kolem 3,5 km/hod. Trasa Katovice - Kašperské Hory měřila totiž 29 a ne plánovaných 25 km …

17.15 - 19.57 Po krátkém výdechu nastává závěrečný horor: první autobus ze Šumavy do Sušice jede až v 18.10, zatímco spoj v 17.30 s přípojem na vlak o prázdninách nejezdí! Takže domů mi hrozí příjezd až v 21.57 čili nezbývá než stopovat. To se po několika pokusech zdaří a ochotný řidič mne v 17.50 vysazuje asi 2.5 km před sušickým nádražím (je 3 km od středu města).

Dojít tam do odjezdu vlaku v 18.16 je naštěstí hračka, protože vedro začíná polevovat a pak už jen zbývá připsat si na konto našlapaných kilometrů číslo 33 (ráno jsem šel v Budějovicích ještě 1,5 km na severní zastávku). Rychlík Josef Skupa z Plzně (trefné!) přijíždí do jihočeské metropole včas a já se belhám domů spokojen, že jsem si zase splnil jeden sen. Co to ale bylo proti 15letému Karlu Klostermannovi, který dvojnásobnou štreku ušel v zimě za asi 17 hodin!

Petr Luniaczek, České Budějovice