Pro Deník tak zavzpomínala, jak se práce za tu dobu změnila, co prožila a na co nikdy nezapomene, kdy má za sebou silné příběhy, ale zážitky nad kterými se nyní zasměje.

Za třicet let jste toho hodně prožila, jak se změnila za tu dobu práce na transfúzní stanici?

Práce s dárci se v podstatě nezměnila vůbec, stále dárce potřebujeme, krev ani plazma nelze ničím nahradit. Díky šetrnější operativě se trochu snížila potřeba podávání transfuze, začali jsme krví šetřit formou krevního barometru, kdy zbytečně neodebíráme krev určité krevní skupiny, pokud máme dostatečné zásoby. Změnily se odběrové materiály, pravidla pro darování krve. Například dříve nemohli darovat lidé, kteří měli alergii, dnes již víme, že toto pro darování nevadí. Je stále lepší vyšetřování krve po odběru a tím i lepší ochrana pacientů před eventuálními komplikacemi po transfúzi. Díky odběrovým vakům s filtry a výživným roztokem konečný koncentrát červených krvinek neobsahuje žádné bílé krvinky, které by mohly pacientovi způsobit komplikace, a jeho použitelnost je 6 týdnů, dříve byla pouze 4 týdny, když se nepřidal výživný roztok.

Dance Cup Klatovy 2024.
Dance Cup Klatovy přivítal stovky tanečníků, kteří roztancovali kulturní dům

Jaké byly největší zvraty? Nejtěžší období?

Nejtěžším obdobím bylo bezesporu období Covidu. Největší, asi bych to nenazvala zvratem, ale změnou bylo, když jsme začali provádět odběry plazmy pomocí separátorů. Dříve se odběr prováděl tak, že se dárci odebrala krev, odstředila se plazma, a krev (červené krvinky) se dárci podala zpět, v podstatě formou transfuze jeho vlastních krvinek. Toto se provedlo 2x, takže pro dárce to bylo opravdu hodně náročné. Díky tomu, že jsme dostali odběrové separátory pro odběry plazmy, se toto vše dnes děje z jednoho vpichu a umožňuje to odebírat plazmu i pro dárce mnohem komfortněji. Jak věda pokročila, stává se plazma stále potřebnější, protože se z ní vyrábí stále více nenahraditelných léků.

Zvládli jste i náročné covidové období, co jste prožívali?

Tohle období bylo opravdu velmi náročné. Nejhorší to bylo zpočátku, kdy bylo málo informací a nikdo pořádně nevěděl, co dělat, lidé měli strach. Každopádně ale krev byla potřeba stále, takže my jsme nikdy nezastavili ani neomezili provoz. Snažili jsme se informovat, že odběry stále probíhají. Hodně těžké to bylo určitě i pro dárce, kteří si nebyli jistí, zda krev odebíráme, ale naštěstí se mnoho z nich osmělilo a chodili k nám darovat i v té době. Jen díky jejich pomoci jsme mohli dále poskytovat tuto cennou tekutinu pacientům. Také jsme v tu dobu začali odebírat plazmu od dárců, kteří Covid 19 prodělali a jejichž plazma obsahovala cenné protilátky. Tato plazma se pak podávala pacientům, než byly dostupné další léky.

Ilustrační foto.
Železná Ruda schválila dotace pro spolky a koupila pozemek na Špičáku

Nyní po třiceti letech opouštíte transfúzní stanici v Klatovech, co prožíváte?

Bylo to velmi těžké rozhodnutí, k odchodu jsem vlastně byla přinucena okolnostmi, ale protože jsem si konečně uvědomila svoji cenu a začala si vážit sebe sama, musela jsem to udělat. Člověk nemůže trvale pracovat ve stresu, navíc bez žádného uznání. To pak už najednou dojdou síly a člověk se rozhodne "svoji" práci opustit a jít jinam. Už teď se mi stýská po kolektivu i po dárcích, se kterými, troufám si říci, jsme si za ta léta vytvořili až přátelský vztah. Každý den jsem se mezi dárce těšila, protože u nás panovala velmi přátelská atmosféra, často jsme se všichni hodně zasmáli a mě osobně to vždy dokázalo pozitivně nabít.

Na co budete nejvíce vzpomínat?

Vzpomínek je mnoho, ráda vzpomínám na doby, kdy jsme jezdili na výjezdy do mnoha míst a díky tomu jsem poznala pro mne neznámé končiny. S výjezdy se pojí i vzpomínky, kdy jsme v zimě museli naše auto tlačit, abychom se dostali na silnici po zamrzlé cestě, nebo když nás omylem zamkli v hasičské zbrojnici v Nalžovských Horách a my nemohli odjet po odběru. Také cesty odběrovým "autobusem" (přestavěný LIAZ), kdy sestry během jízdy ležely vzadu na odběrových lůžkách, protože jinak se cestovat nedalo. Celkově mi přijde, že dříve byla velmi pohodová atmosféra, lidé byli otevřenější, vstřícnější…

Požár garáže v Plánici.
Hasiči v Plánici měli pernou noc, vyjížděli k rozsáhlému požáru garáže

Je něco, co vám utkvělo v paměti, na co nikdy nezapomenete?

Určitě nikdy nezapomenu na několik dárců, kterým jsme díky vyšetření před odběrem zjistili podezření na vážné onemocnění a díky včasné léčbě se tito dárci plně uzdravili. Zrovna nedávno nám přišel jeden z těchto dárců osobně poděkovat a byl to pro mne opravdu silný moment. Také nezapomenu na jednoho dárce, který přesto, že mu bylo vždy špatně - nejprve na začátku odběru, pak během odběru, pak hned po odběru - tak se nevzdal a teď chodí darovat krev zcela v pohodě. Také nelze zapomenout na naše rekordmany, kteří darovali krev a plazmu celkem 400x. A pro mne opravdu nezapomenutelný zážitek je ze živého vstupu do pořadu "Dobré ráno". Vzpomínek je za ta léta opravdu hodně.

Kam nyní směřují vaše kroky?

Několik let jsem pracovala na třech místech, protože lidí s mojí odborností je málo. Kromě mého plného úvazku v Klatovské nemocnici, jsem byla garantem krevní banky ve Stodské nemocnici a jako odborný garant mám záštitu pro jedno z plazmatických odběrových center, což jsem dělala formou telefonických konzultací. Po odchodu z Klatovské nemocnice plynule přecházím na plný úvazek do tohoto centra, kde budu pokračovat ve své práci a budu předávat své zkušenosti dál.