Petr Dio (53) z Klatov, který pracuje jako technik u Betonových staveb Předslav, ví, jak zákeřná může být klíšťová encefalitida. Poté, co ho kouslo infikované klíště, ochrnul a strávil dlouhé měsíce v nemocnici a poté v rehabilitačním ústavu. „Vše začalo v létě 2002, kdy jsem působil jako vedoucí na skautském táboře nedaleko Hnačova. Všem dětem jsme doporučovali, aby se nechaly očkovat, já na to ale v tom shonu zapomněl. Když mě kouslo klíště, vyndal jsem ho a nepřikládal tomu žádnou vážnost,“ vzpomíná na osudové okamžiky Dio.


Kdy u vás nemoc propukla?
Asi po sedmi dnech po návratu z tábora se u mě objevily chřipkovité příznaky. Navštívil jsem lékaře, ale ten právě odjížděl na dovolenou, a tak neměl příliš času se mi věnovat. Předepsal mi proto prášky jako na chřipku. Asi po týdnu nemoc odezněla a já jsem začal chodit do práce. Pak se ale příznaky vrátily, ovšem mnohem těžší. Měl jsem třeba čtyřicítky horečky, přestával jsem hýbat rukama. To jsem ještě pořád netušil, co mi je. Jeli jsme do nemocnice v Klatovech, tam jsem zkolaboval, a tak mě převezli na infekční do Plzně. Probral jsem se tam asi po týdnu, v němž jsem byl úplně mimo, vůbec si ho nepamatuji. Až pak jsem zjistil, že mám encefalitidu.


V jakém stavu jste byl, když jste se probral, a jak probíhalo léčení dál?
Byl jsem v hrozném stavu. Byl jsem ochrnutý na horní část těla. Nemohl jsem hýbat končetinami, nemohl jsem se najíst. Tam jsem byl asi čtrnáct dní, pak mě převezli do Klatov na neurologii, kde se projevilo, že klíště kromě encefalitidy mělo i lymeskou boreliózu. Ochrnul mi celý obličej, takže mi nefungovaly ani mimické svaly. Hledali jsme, kam by mě umístili, abych se vyléčil. Nakonec jsem skončil na vojenské klinice v Plzni, kde mi začali léčit obličej. Asi po třech týdne ale po nahříváních, masážích a dalších aktivitách dosáhli toho, že ochrnutí ustoupilo, ale horní část trupu zůstávala nezměněna. Na neurologii jsem tam strávil asi měsíc, pak se podařilo zajistit přijetí do vyhlášeného rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Tam jsem nastoupil v říjnu 2002 a rozběhlo se hlavní léčení.


Jak probíhalo a jak dlouho trvalo?
Každý den s výjimkou neděle od sedmi ráno do pěti hodin odpoledne byly po půl- a čtvrthodinách elektroterapie, vodní masáže a další terapie. To jsem byl stále ochrnutý, ale začalo se to pomalu zlepšovat. Lékaři mi řekli, že nerv, než doroste o jediný milimetr, tak to trvá týden i dva. V Kladrubech jsem byl déle než půl roku a asi po roce jsem se tam vrátil na dva měsíce na doléčení. Léčba šla poměrně dobře, i když po půl roce se mi síla vrátila tak zhruba ze čtyřiceti, maximálně padesáti procent. Při ukončení léčby jsem už měl sílu tak z pětasedmdesáti procent.


Jaký to byl pocit, když zdravý člověk najednou nemůže hýbat rukama, má ochrnutý obličej?
Vůbec nejhorší byla psychická stránka, kdy člověk neví, co s ním bude, zda vůbec bude schopen fungovat. Naštěstí mě podržela moje rodina i vedení firmy. Navštěvovali mě a dali mi najevo, že se mnou počítají. A skutečně po roce jsem se tam vrátil.


Vyčítáte si zpětně hodně, že jste tenkrát nezašel na očkování?
Samozřejmě. Očkování bych doporučoval všem.