Pivo si vlastně každý může sám uvařit doma. (Každá plnoletá osoba může vyrobit 200 litrů za rok pro vlastní potřebu, výrobu však musí ohlásit celní správě.)


Své zkušenosti s domácím vařením piva popsal Deníku Petr Pavlas, který dokonce ve své klatovské pivnici točí podomácku vařené černé nealkoholické pivo.


„Nápad uvařit domácí pivo jsem dostal před několika lety, kdy jsem se v Praze zúčastnil přednáškové akce o domácím vaření piva. Tam jsme dostali suroviny na malý soudek. Tak jsme ještě s kolegou uvařili takový speciál, v podstatě medovou šestnáctku,“ vypravuje Pavlas a pokračuje: „Domácí pivo při ochutnávce lidem chutnalo, tak jsme ještě občas něco vyzkoušeli.“


Zajímal nás i postup při vaření piva. „K vaření piva samozřejmě potřebujeme základní suroviny, tedy slad, chmel, vodu a kvasnice. Samozřejmě také vhodnou nerezovou nádobu na vaření,“ vyjmenoval Pavlas a popisuje postup výroby piva: „Slad potom postupně zahříváme na stále vyšší teploty. Při zahřívání se ze sladu uvolňují zkvasitelné látky. Na konci vaření získáme takzvanou sladinu a nezkvasitelný zbytek – mláto, kterého se zbavíme přefiltrováním.“


Podle Pavlase potom následuje vaření sladiny s chmelem, tzv. chmelovar, tím získáme to, co bude kvasit, tedy mladinu. Mladinu je poté nutno zchladit na kvasnou teplotu a můžeme přidat speciální kvasnice.


„Největším problémem při domácím vaření piva je najít vhodné místo se stálou teplotou, kde může pivo několik týdnů kvasit. Kvasná teplota se pohybuje kolem 7 až 10 stupňů,“ popisuje Pavlas kvašení. Teplota se liší podle druhu kvasinek, hraniční teplota je právě většinou deset stupňů. Při vyšší teplotě už vznikají nežádoucí chutě. Po vykvašení se pivo stočí buď do sudu, nebo do plastových lahví, uzavře se a nechá se zrát (délka zrání závisí na stupňovitosti piva). Tento postup je samozřejmě zjednodušený, například teplota a doba zahřívání sladiny se liší podle druhu vařeného piva a musí být dodrženy poměrně přesně.


K vaření nealkoholického piva Petr Pavlas Deníku řekl: „Nikdy mi příliš nechutnala komerční světlá nealkopiva, která jsem musel občas jako řidič konzumovat, protože limonády nemohu pít vůbec. Proto jsem se stále zamýšlel nad otázkou, jak podomácku vyrobit ryzí přírodní vyzrálé nealkopivo.“ Při experimentech se Pavlas dostal až ke světlému pivu s obsahem alkoholu asi 1%. To bylo sice již pivo se sníženým obsahem alkoholu, ale k nealkopivu mělo ještě dost daleko.

Stejně jako každý jiný nealkoholický nápoj nesmí totiž nealkopivo obsahovat více než 0,5% objemových alkoholu, tedy jen tolik, aby vzniklo nezbytné množství oxidu uhličitého a nápoj byl perlivý. „Nakonec jsem se dostal ke kýženému půl procentu, ale aby výsledný produkt nebyl příliš vodový, musel jsem jej přechmelit. Výsledné nealko pivo bylo potom až extrémně hořké,“ popisuje Pavlas světlé nealko a líčí vznik tmavého nealko piva: „Současně jsem prováděl pokusy i s vařením tmavého piva, až jsem nakonec skončil u velmi tmavého piva s příchutí po připáleném sladu, které jsem nazval Pivola. Podle mě je tmavé nealko pivo lepší než světlé. Díky tmavému sladu je totiž chuťově výraznější než světlé, nechutná tedy tak vodově.“


Pavlasův názor potvrzují i hosté, kteří tmavé nealko ochutnají. „Samozřejmě se najdou lidé, kteří řeknou fuj, to už víckrát do pusy nevezmu, přece jen je to pořád nealko a rozdíl proti pivu tady je, ale řekl bych, že většina lidí je spokojena. Někteří už Pivolu pijí i pravidelně a přitom říkají, že světlé nealko jim až tolik nechutná,“ popsal Pavlas zkušenosti s ročním vařením Pivoly.

Další informace a návody na výrobu piva:

Tradiční technologie výroby piva

Vyrobit si vlastní pivo - není nic jednoduššího

Stručný návod na výrobu domácího piva