V současné době se přibližně dvacet lidí dávno odrostlých školním lavicím vzdělalo, vzdělává a nadále bude vzdělávat tímto virtuálním způsobem. Astronomii nahradil obor lesnictví a příroda a posledním tématem je etika. Říká se tomu virtuální univerzita 3. věku a je fungujícím projektem České zemědělské univerzity Praha.

Na semináři v Klenčí pod Čerchovem se před časem setkal starosta Švihova Václav Petrus s myšlenkou komunitních škol a hned v březnu 2010 ji ve Švihově založili jako občanské sdružení. Zároveň využili nabídky ČZU Praha a rozjeli středisko virtuální univerzity 3. věku již zmíněným kurzem astronomie.

„Určitě tu sehrálo roli i to, že jsem pedagog,“ říká starosta Petrus. „Fakt je, že existuje národní síť komunitních škol, v Pošumaví jsme však jedinou obcí, která ji provozuje. Zároveň se chci zmínit o projektu zaměřeném na rovné příležitosti žen a mužů a slaďování rodinného života, v jehož rámci pořádáme odborné semináře. Ty jsou hrazeny Evropským sociálním fondem a lidé se v nich naučí základní orientaci v problematice samosprávy, zvládají vzájemnou komunikaci a učí se formám, jak v obci zkvalitnit život obyvatel. Jde mimo jiné o to, aby žádná skupina nebyla preferována, proto mluvíme o rovném přístupu žen a mužů. Na základě těchto poznatků vytvářejí účastníci školení své projekty, jak a co v obci zlepšit. O těch se pak bude diskutovat a ty nejlepší se zrealizují. Samozřejmě tu hraje roli finanční stránka, protože obec je zaplatí,“ pokračuje starosta.

Projekt s podporou Evropského sociálního fondu chce také pokračovat se zakládáním komunitních škol v dalších šesti obcích. Ty se budou rovněž zabývat celoživotním vzděláváním a zapojí více lidí do komunitních aktivit.

Co na venkově nabídnete starším lidem? Nemají tolik možností a tak snadný přístup ke vzdělání, jako městští, přesto chtějí rozumět současnému světu, umět komunikovat, vzdělávat se v oblastech, které je baví a na něž nebyl čas v průběhu jejich aktivního profesního života.

„Jsou tu dobré materiální podmínky, a tak není problém poskytnout prostory školy k novým aktivitám, využít potenciálu učitelů i nepedagogů, kteří umějí své znalosti předat. Školy také snadněji uhájí svou existenci, když nabízejí i něco víc než běžnou výuku dětí,“ pokračuje Petrus a dodává: „Asi třetina lidí neměla ani základní znalost práce s internetem, proto jsme jim museli pomáhat a umožnit i přístup k počítačům. Dnes vidíme, že si i mezi sebou sdělují poznatky na daná témata, posílají si je, což přináší i možnosti komunikace mezi členy rodiny, kterou tato dovednost jejich dědy či babičky jistě potěší.“ (mu)