Ukázka práce záchranářských psů, kterou se svým Badym předvedl náměstek ředitele Národního parku Šumava Tomáš Fait, byla jedním z velkých lákadel doprovodného programu víkendové Modravské desítky. S Faitem si tam Deník povídal nejen o tom, zda budou záchranářští psi využiti v budoucnosti na Šumavě, ale i jak se takový pes vůbec vychovává.

Jaké je využití záchranářských psů a používají se také na Šumavě?

Použití záchranářských psů, speciálně cvičených na vyhledávání osob, je celosvětově zavedenou, uznávanou a velmi důležitou kynologickou disciplínou. Výcvik je zaměřen do několika směrů. Je to vyhledávání v sutinách, na příklad po zemětřesení nebo po výbuchu plynu v objektech, vodní záchrana, tedy pomoc tonoucím a hledání utonulých, specializace na laviny v horských oblastech s výskytem lavinových terénů. V České republice má největší praktické uplatnění plošné vyhledávání v terénu. Takto vycvičení psi se samozřejmě používají i na Šumavě. Tři psy má k dispozici Horská služba Šumava a další mají kynologické brigády Jihočeského a Plzeňského kraje.

Co pes musí absolvovat, aby se stal záchranářským? Test, zkoušky? Kvalifikaci? Musí pak běhat každý rok na nějaké přezkoušení?

Pes musí mít speciální záchranářský výcvik, který trvá dva až tři roky a je zakončen zkouškou, případně atestem. Teprve pak může být nasazen při hledání pohřešovaných osob. Celostátně i mezinárodně platný atest, zvlášť pro sutinové a zvlášť pro plošné vyhledávání, vydává po složení náročných zkoušek Hasičský záchranný sbor ČR. Platnost atestu je dva roky, poté je nutné znovu absolvovat předepsané zkoušky.

Jaká rasa je pro takové poslání ideální?

Pro záchranářský výcvik je použitelná většina psích plemen. Optimální jsou ale takzvaná pracovní plemena, především německý ovčák, dále pak labradoři, retrívři, boxeři a řada dalších. Psi musí snášet obrovské psychické vypětí, extrémní podmínky při zásahu – vysoké či nízké teploty, většinou dlouhou dobu trvání zásahu, transport na místo všemi dostupnými způsoby – čtyřkolkou, sněžným skútrem, terénním automobilem, vrtulníkem a pracují nejen v denních, ale i nočních hodinách.

Tomáš Fait a jeho pes Bady

Vy sám máte psa. Máte spolu za sebou nějaké úspěchy?

Mám zlatého retrívra Badyho. Je mu sedm roků, cvičíme plošné i sutinové vyhledávání, vodní záchranu a také vyhledávání v lavinách. V roce 2008 jsem se svým psem reprezentoval Horskou službu na mistrovství České republiky složek Integrovaného záchranného systému kynologů záchranářů, kde jsme získali titul mistra republiky.

U jakých záchranných akcí Informační a strážní služba NP Šumava obvykle zasahuje a nemohla by při své práci také využívat záchranářské psy?

Informační a strážní služba na Šumavě zasahuje ročně u několika stovek akcí, z nichž celá řada je pátracích. K mimořádné události dojde většinou souhrou několika faktorů – hlavně přeceněním vlastních sil, které pak chybějí při návratu. K tomu stačí na Šumavě ne neobvyklá prudká změna počasí spolu s nedostatečným vybavením, náhlé zdravotní problémy, nedostatečné pokrytí signálem mobilních operátorů, či jen vybitá baterie mobilního telefonu nebo pokus o zkrácení trasy mimo turisticky značené cesty, setmění. To všechno jsou okolnosti, které ve městě nic neznamenají, ale na Šumavě mohou vést až k ohrožení života. Záchranářský pes je při hledání ztracených lidí v horách nepostradatelný, jeden dobře vycvičený pes nahradí desítky záchranářů.

Uvažujete, jako šéf parkových záchranářů o zřízení kynologické jednotky?

Informační a strážní služba neustále zdokonaluje své vybavení, její členové procházejí náročnými školeními a cvičením, jsou rovněž členy Hasičského záchranného sboru Národního parku Šumava, jehož jsem velitelem. Vím, že psi se záchranářským výcvikem by měli i zde své uplatnění. Mým velkým přáním je získat pro tuto náročnou, ale záslužnou práci další kolegy. Jsem rád, že někteří již zájem projevili a teď nás čeká dlouhý a náročný výcvik, který musí každý nový záchranář kynolog absolvovat. (pp, ki)