Na paměť této události a také jako vzpomínku a připomínku pro časy budoucí bylo našimi předky rozhodnuto o zhotovení pamětní desky. Žádná jiná pamětní deska v celé naší republice nezažila takové přesuny (jen o dva méně sušická) a tak je dobře, aby se tato zajímavost v novodobých českých dějin popsala a zachovala.

Klatovská pamětní deska byla umístěna na radniční budovu (čp. 62/I.) hned vedle hlavního vchodu. Byla to deska bronzová, instalace a slavnostní odhalení se konalo ve čtvrtek 4. července 1946. Na úplném začátku slavnostního aktu bylo líbivé vystoupení pěveckého sboru a uvítání hostů dívčím čtyřlístkem v národních krojích. Ony hrdinky byly: Jiřina Vrzalová, Alena Chaloupková, Božena Průchová a Jaroslava Pichnerová. (První tři dívky byly úřednice ONV a v 50. letech kvůli tomuto aktu přišly o pracovní místo). Slavnostní projev měl předseda městského národního výboru (MNV) Jaroslav Kalabza. Další projev měl předseda okresního národního výboru (ONV) Karel Viťha a po něm zástupce ministerstva národní obrany generál Kutlvašer. Na závěr poděkoval za americkou armádu plukovník Raynolds. Autorem desky byl akademický sochař Otto Walter z Plzně. Cena modelu byla 12 500 Kčs, odlití provedla firma Chudáček ze Zruče za 20 000 Kčs a celkové náklady byly vyčísleny na 35 900 Kčs. Osud první desky byl bohužel krátký, neboť v pondělí dne 2. října roku 1950 v brzkých ranních hodinách byla deska po čtyřech letech sundána a roztavena v národním podniku Keramostroj, závod 04 Klatovy, (dříve strojírenská továrna Leopolda Schifauera).

V roce 1968, kdy od jara jaksi „tála“ politická atmosféra ve státě a „uvolňovaly“ se ledy ve společnosti, bylo přistoupeno v tomto konkrétním případě k nápravě. Na nátlak škodováckého dělnictva ředitel Bukvář zařídil v podniku V. I. Lenina v Plzni, aby byla odlita druhá deska o stejné velikosti jako originál, to znamená 115 cm na výšku a 78 cm na šířku a deska znovu instalována začátkem května roku 1968. Autorem této druhé desky byl již starý a nemocný Bohuslav Ulč. Byla však umístěna na druhé místo od vchodu, protože její původní místo „zabrala“ pamětní deska z roku 1960 k osvobození Československa sovětskou armádou, lidově zvaná „ruská“. Bohužel ani tato druhá pamětní deska zde dlouho nebyla a také po čtyřech letech byla v roce 1972 odstraněna. Aspoň, že byla uložena do úschovy klatovského muzea. A co zaplnilo prázdné místo? Nevíte, no přece jiná deska. Byl to promyšlený ideologický tah, který se uskutečnil inkriminovanou noc a ráno již byla instalována pamětní deska nová, tak zvaná „protestní“ či „vietnamská“. Byla z leštěného mramoru s vybroušenými písmeny a rozměrově stejná, protože musela zakrýt obrysy desky předešlé. Již zapomenutým faktem je text desky, který zněl: „NA TOMTO MÍSTĚ BYLA UMÍSTĚNA PAMĚTNÍ DESKA PŘIPOMÍNAJÍCÍ ÚČAST ARMÁDY USA V BOJI PROTI FAŠISMU V DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE. BYLA SEJMUTA NA PROTEST PROTI BRUTÁLNÍ AGRESIVNÍ VÁLCE AMERICKÉ ARMÁDY PROTI VIETNAMSKÉMU LIDU. KLATOVY 1972“. Do třetice si osud zahrál s čísly a nechal i tuto desku veřejnosti na očích opět jen čtyři roky. Kvůli posměšným a ironickým poznámkám obyvatel byla deska v roce 1976, zase v noci, v klidu sundána. Kde je jí její konec, už asi nikdo neví.

Čtvrté pokračování „deskové anabáze“ se uskutečnilo koncem roku 1989, kdy druhá pamětní deska, která byla věrnou kopií té původní z roku 1946 se z muzea vrátila a znovu instalovala 12. prosince. Slavnostní odhalení bylo v sobotu 22. prosince za účasti atašé amerického velvyslanectví plukovníka Edwina J. Motyky. Tímto se tato deska stala paradoxně poslední instalovanou pamětní deskou v našem městě za doby socialistické republiky, avšak již ve změně „nové doby“. Následující rok, 5. května 1990, při 45. výročí osvobození Klatov a konce 2. sv. války přijela do města i velvyslankyně USA, Shirley Temple Blacková.

Deska však byla stále na druhém, nepůvodním místě a tak muselo zákonitě přijít ještě jedno, páté přesunové pokračování. Na základě námitek klatovských pamětníků a doložení fotografických důkazů bylo při obnově sgrafitové fasády radnice, firmou Štuko ARS Klatovy, ve středu 19. září 2001 provedena výměna míst s deskou upozorňující na osvobození Československa. A tak se deska vrátila, skoro po jednapadesáti letech, na původní místo blíže ke hlavním dveřím radnice. V horní polovině desky jsou umístěny státní znaky obou zemí, nalevo americký a napravo československý. Nad nimi se uprostřed nachází znak města Klatov a dole pod znaky je text v příslušném jazyce. Samotná radnice má celkem pět pamětních desek a stojí za to si je přečíst. Historie je taková jaká je, někdy lepší, někdy horší, ale v každém případě by se neměla překrucovat a různě upravovat, ono nakonec hodně zásadních věcí dopadne úplně jinak…

Ivan Rubáš