Ne každý píše diplomovou práci jen proto, aby si splnil povinnost. Vzácným příkladem je pětadvacetiletý učitel angličtiny Lukáš Kopecký z Klatov, který zpracoval životopis Františka Machníka, za který dokonce získal první místo v soutěži o Cenu Edvarda Beneše pro mladé historiky. O tom, jak těžké bylo sehnat materiály a co ho k tomuto tématu táhlo, pověděl Deníku Lukáš Kopecký v rozhovoru.

Co vás nejvíce láká na historii?

Historie mě baví už od dětství, protože mě k ní přivedl otec. O historii se u nás vždy mluvilo, také z toho důvodu, že můj dědeček byl v padesátých letech vězněn v Jáchymově na těžbě uranu, takže měl podobný osud jako Machník. Pak mě na gymnáziu výrazně přitáhl k historii profesor Šmíd a také mnoho jiných lidí. Poté jsem šel studovat historii s angličtinou.

Proč jste si vybral jako téma zrovna Františka Machníka?

Protože když nám bylo ve třetím ročníku na vysoké škole sděleno, že se máme rozhodnout pro nějaké téma, bylo nám doporučováno, abychom si vybrali nějakou zapomenutou osobnost z regionu, která se něčím celostátně proslavila. Mě napadl právě Machník, protože jsme se o něm učili na gymnáziu v hodinách dějepisu a také proto, že to byl prvorepublikový ministr národní obrany, který část života strávil v Klatovech jako ředitel hospodářské školy, nynější Střední školy zemědělské a potravinářské. Při působení na ministerstvu se také zasloužil o rozvoj československé armády. Tak jsem to zkusil a po třech letech z toho vzešla diplomová práce, kterou jsem letos v červnu obhájil.

Jak těžké bylo dát dohromady všechny materiály?

Zpočátku jsem si myslel, že to bude velmi náročné a těžké napsat, protože s těmito osobnostmi a s celou agrární stranou, jejímž byl Machník členem, je problém, protože většina archivních materiálů byla zničena. Nejprve se mi podařilo sehnat kontakt na Machníkovu vnučku, která mi poskytla spoustu materiálů, které zůstaly v rodině. Hlavně mi také pomohlo to, že byl Machník několikrát vyšetřován a vězněn, díky čemuž vznikla spousta materiálů, které se zachovaly v archivech v Praze. V materiálech se vracel až do počátků svého života. Doplňoval jsem to také informacemi o prvorepublikové armádě, které jsou dostupné.

Jaké soutěže jste se s touto prací zúčastnil?

Jde o soutěž pro mladé historiky Cena Edvarda Beneše, ve které se hodnotí diplomové práce z oblasti historie a sociologie, protože Beneš byl vzděláním sociolog, a z historie by se měly týkat první republiky a obou válečných konfliktů a doby, kdy prezident Beneš žil. Organizátorem soutěže je společnost Edvarda Beneše a město Sezimovo Ústí, v němž se nachází památník Edvarda Beneše, ve kterém jsme ceny přebírali.

V soutěži jste vyhrál první místo, co to pro vás znamená?

Je to pro mě ocenění tříleté práce, protože jak je známo, tak spousta diplomových prací se píše jen proto, aby se splnila podmínka ke státnicím. Zároveň to beru jako ocenění Machníkova života, jelikož se mi podařilo ukázat jednu zapomenutou osobnost, která se výrazně zapsala do československých dějin, kterými byla vláčena ať už na vrcholu, kdy byl Machník ministrem obrany, nebo naopak v propadlišti, když byl vězněm nacismu a komunismu.

Plánujete tuto práci vydat i knižně?

Já bych velmi rád tuhle diplomovou práci časem vydal knižně, ale nejprve bych ji musel rozšířit a upravit. Ale je mi to doporučováno od několika historiků, abych knihu vydal, takže tu ambici mám.