Z OSTUDY KABÁT

Za prvé byl opilý a za druhé, takových by bylo. Jen tak „mírniks-týrniks“ zazvonit a chtít něco zadarmo. Byl slušně vyhozen, ale takové jednání se ho dotklo. Vždyť je přece jenom také člověk. Když to nešlo po „dobrým“, tak to zkusil po „zlým“. Nejprve se rozzuřil, sprostě nadával a potom vyhrožoval fyzickou újmou. Domácí lidi na nic nečekali, zavolali strážníka a ten za pomoci hostinského Pinla a ještě dvou dalších strážníků odvedli v poutech výtržníka do cely. Když šli po náměstí, pochopitelně za účasti velkého davu zvědavců, Černý po celou dobu zuřil a nadával. A najednou to přišlo. Jak se tak furt (pořád) ošíval, tak mu praskl provázek u pasu a spadly mu spodky. V tu ránu všichni na okamžik zkoprněli, protože si ten co všechny okolo urážel, zapomněl „navlíct“ podvlíkačky. To bylo v momentě haló a posměvačných poznámek. Situace byla vcelku groteskní, neboť strážníci chudákovi Černému museli spodky přidržovat. Po vyspání v cele byl sice propuštěn, ale tu ostudu měl po celém městě a hodně dlouho se tady neukázal. Na leccos člověk zapomene, ale na parádní ostudu druhého skoro nikdy.

(Šumavan 1. 1. 1877) Ivan Rubáš