Šejdířka
Mezi tím, co si toto objednávala, hýčkala v peřince zabalené dítko, které se čas od času ozvalo slabým hláskem, jakoby chtělo plakat. Obchodnice ji žádané zboží donesla a připravila na jednu hromadu. Po sečtení chtěla deset zlatých. Neznámá začala naoko přepočítávat své peníze a s líčeným překvapením obchodnici sdělila, že má u sebe pouze čtyři zlaté, ale není problém vše doplatit. On totiž prý její manžel, prodal ve městě výhodně své zboží a má u sebe hodně peněz. „Náhodou sedí vedle v hospodě“, řekla. Jen požádala, aby ji děťátko na čas pohlídala, že věci odnese na povoz a přinese zbytek peněz. Zatím obchodnice obsloužila další zákaznici a potom čekala. Dlouho a marně čekala. Dítě bylo podivuhodně dlouho zticha a tak se na něj šla podívat. Jaké však bylo její překvapení, když v peřince našla „dítě“ vycpané z hadříků a malou hračku, která po zmáčknutí vydává zvuk podobající se dětskému pláči. Vzteky s „nemluvnětem“ mrštila o zem, vběhla vedle do hostince a tam ji došlo, že těch šest zlatých je prostě fuč… Snad už nikdy v životě na dluh zboží nedala… Dodnes není na světě jediný obchodník, který by nebyl nějakým způsobem ošálen a podveden…
(Šumavan 9. 6. 1877) Ivan Rubáš
