Stalo se začátkem roku 1876, že v Klatovech žijící sýrař Jan Němec začal mít pomatenou mysl. Už v masopustním průvodu projížděl na bujném oři jako nějaký milostpán a ke kolemstojícím se choval jako ke služebnictvu. Korunu všemu „nasadil“ tím, že 4. března odešel z domova a zanechal na stole dopis ve kterém psal, že vyhrál osm miliónů, že si jde pro ně do Vídně, že si koupí nejhezčí dům a že tam zůstane. Polekaná manželka okamžitě vše nahlásila a klatovská policie telegrafem vyrozuměla policii ve Vídni, aby byl choromyslný Němec zadržen.

Opravdu za deset dní byl Němec v jednom vídeňském pohostinství zajištěn a dle hlášení byl ve zbídačeném stavu. Celou cestu šel pěšky a všude vykládal o své výhře. Skončil v nemocnici na pozorování a později byl převezen zpátky do Klatov. Jak vůbec skončil, to se již asi nikdy přesně nedozvíme.

Někteří lidé v dnešní době také mají utkvělou představu o něčem co je vlastně nereálné. Pokud jsou však vedeny na psychiatrii jako pacienti, bereme je jako duševně nemocné a chápeme, že za svoje řeči a chování nemohou. Horší je však, pokud zdravý člověk má představu, že je pán, nadčlověk a ke svému okolí se chová arogantně, nadřazeně. Takový člověk nakonec vědomě ublíží lidem víc, nežli ten „pomatenej“…

(Šumavan 18. 3. 1876) Ivan Rubáš