Živý oběšenec

V ten samý měsíc, v srpnu 1879 si šáhl na život i obuvník Václav Krýsl. Jednou v létě si vyšel na vandr, ale daleko nedošel. V Nepomuku ho zatkli pro nedovolené žebrání a sotva ho propustili, upadl do rukou polních hlídačů, kteří jej přistihli při krádeži bramborů. Pro tento přečin byl nepomuckým okresním soudem odsouzen na šest dní pobytu ve vězení. Dosud úplně zachovalý Krýsl si vzal hanbu tak k srdci, že se ve vězení oběsil. Mrtvola předána obci a pochována. Z toho vzešly obci klatovské „outraty“ o obnosu 3 zlatých a 50 krejcarů. Pozůstalost také byla projednávána a přiřknuta dědicům, bratru a švagru zemřelého. První z nich obdržel kabát, kalhoty a šátek s provázkem , jimž nebožtík sešel ze světa, druhý pak řemen a dva krejcary co se našly v kapse kalhot. Tím byla celá záležitost skončena. V sobotu 22. listopadu, tedy tři měsíce po smrti Krýsla přiběhl švagr do klatovské kanceláře pro pracovní knížku a oznámil, že se pohřbený Krýsl prochází po náměstí. Výroku nebylo ze začátku uvěřeno. Jaké však bylo všeobecné překvapení, když se otevřely dveře a do místnosti vstoupil samotný „zemřelý“. Byl zdráv a nevrátil se z cesty z „onoho světa“, nýbrž odněkud z Moravy… Kdo se oběsil místo něho, to zůstane navždy záhadou. Proto dneska máme osobní legitimace s fotografií, aby se o člověku vědělo. Přesto se najdou tací, kteří podstoupí plastickou operaci, naoko zemřou a žijí dál pod cizím jménem…

(Šumavan 23. 8. a 29. 11. 1879) Jan Rubáš