NEHLÍDANÉ DĚTI

 Hrál si u domu v blízkosti městské mlýnské stoky. Někde pod „Panským mlýnem“, který stával ve Vídeňské ulici, spadl do vody a měl smůlu, že v té době bylo v důsledku vydatných dešťů hodně vody a byla hluboká. Chudák neuměl ani plavat a tak ho utopeného našli až u továrny Rosenbauma. Druhý případ je také z Vídeňského předměstí. To přímo na hlavní Vídeňské ulici si hrála jeden a půl roční Josefa Melicharová. Opět bez dozoru. Z Čachrova jel do Klatov vozka Josef Toman, který buď neviděl nebo nedával pozor a chuděru malinkou přejel. Kola těžkého vozu přejela hrudník a takový nápor dětské tělíčko nemohlo pochopitelně vydržet. Rozmačkané plíce a srdce způsobily okamžitou smrt… Takových případů bylo tenkrát hodně, několik desítek do roka. Děti měly těžký život a v podstatě od svých dvanácti let většinou manuálně pracovaly. Mnohdy se musely o sebe postarat, neboť rodiče měli více povinností k mladším sourozencům. Dnes je situace jiná. Dnes máme doma kolikrát skoro třicetileté „děti“ o které se rodiče stále starají, ale je také pravda, že je pořád hodně malých dětí bez kontroly nad jejich činností. Čas od času se stane, že takové „nezkušené lidské mládě“ nerozpozná nebezpečí a první zkušenost „zaplatí“ vlastním životem…

(Šumavan 24. 5. 1879) Ivan Rubáš