Je sobota krátce po poledni a já přijíždím do Mlýnského Struhadla, kde mám sraz s Kašparem, Melicharem a Baltazarem. Důvod je jednoduchý – prochází obcí v rámci Tříkrálové sbírky a já chci alespoň část obce projít s nimi.

Bohužel zklame technika, jelikož jsme se měli najít pomocí telefonu, ale v místě, kde není signál, to jde těžko. Takže je zkouším najít popojížděním po vsi. Netrvá dlouho a zahlédnu je. Už během vystupování slyším jejich tradiční zpěv. Takže zjistím, že to nejsou králové, ale královny.

„Jsme v polovině," informují mě při setkání. Poté se společně vydáme na cestu k dalšímu domu. Tam nám bohužel nikdo neotvírá, ale už u následujícího domu jsem svědkem celé události. Lidé po zpěvu a přání hezkého nového roku přispějí do kasičky a na oplátku od tří králů dostanou kalendářík a cukříky s letákem s informacemi, kam peníze ze sbírky putují. Nechybí ani tradiční nápis K + M + B 2014 nad dveřmi.

S tím, že nám v některých chalupách nikdo neotevře, se setkáme častěji. Důvodem, jak se dozvím během cesty, je to, že v obci jsou převážně chataři, kteří jsou zde hlavně v létě.

V dalším stavení pána domu naší návštěvou vzbudíme, protože si šel zrovna odpočinout po obědě. Ale nehněvá se. Je samý úsměv.

Stejně tak nás vítají i majitelé dalších domů.

Dalšími sousedy jsou manželé, kteří mají úsměv od ucha k uchu. „My už jsme na vás čekali. Říkala jsem mladým, ať mi nechají nějaké drobné, že v sobotu určitě přijdete," říká paní domu.

Po chvíli povídání směřujeme k další vřelé paní, která skoro návštěvu tří králů promeškala, jelikož byla na návštěvě. Ale nestalo tak. Přišla včas. I tam si se seniorkou králové chvíli popovídají.

Pak už pokračujeme, protože nás stále několik chalup ještě čeká. Obdivuji ženy, jak chodí do kopce a z kopce a ještě zvládají zpívat. „Naštěstí není sníh ani mráz, jaký jsme už také zažily," svěřuje se mi jedna z „královen".

Pak přicházíme do ulice, kde zřejmě bydlí převážně domorodci, protože tam se dveře otevřou pokaždé a lidé už mají připravené příspěvky do kasičky.

Asi po hodinové procházce obcí jsme na místě, kde jsme se střetly, a tím jsme prý i na konci. „Chodím tady letos už popáté. Lidé se na nás vždy těší a jsou rádi, že nás opět vidí. Je to hezké, chodím tady moc ráda. Jsou tady i vstřícní a každý něco dá. Nekontroluji kolik, ale každý kolik může, tak dá," hodnotí na závěr našeho společného putování jedna z trojice Rita Masný.

Poté už mi nezbývá nic jiného než se rozloučit a jet.

Třem královnám však cesta ještě nekončí, směřují do Mlynářovic.