Teploměr ukazuje nulu, sněží a hrad Rabí je tajemně osvětlen. Přicházím k bráně a na cestu mi svítí lucerničky. Nejsem sama, kdo v tuhle chvíli zavítá na hrad, zájem o večerní návštěvu je velký, vstupenky jsou zcela vyprodány, jak mi potvrzuje průvodkyně a zároveň pokladní hradu Rabí Radka Půroková. „Na tyto večerní prohlídky při svíčkách se hlásilo hodně lidí. Prohlídky jsme měli naplněné už ve čtvrtek. Během nich se návštěvníci dozvědí o historii hradu, o vánočních zvycích na hradě, dokonce jsou připraveny i vánoční tabule podle toho, jak tenkrát vypadaly,” popisuje Půroková.

Procházím bránou a malý hlouček lidí se hřeje nad rozpáleným ohněm, který je téměř uprostřed nádvoří. A to už nás svolává průvodkyně a jdeme na prohlídku. Popisuje nám, která zeď co je, který prostor byl k čemu využívaný a všichni pečlivě poslouchají. Po zhlédnutí hluboké studny, u které téměř nikdo neodolá se do ní podívat, se přesunujeme do míst, kde už je možné na vlastní oči vidět, jaká vánoční jídla se v historii jedla. Například je zde čočka, hrách, vánoční kuba, vepřové maso a chléb a nechybí ani tradiční pečivo, vánočka.

Místností voní pečené kuře

Po příchodu do další místnosti se všichni usmějí. Sedí tam jeden z dřívějších obyvatel hradu a „cpe” se vánoční večeří, pečeným kuřetem, mastnotu má až za ušima. Každý si jde alespoň přivonět a nejeden by si také dal. „Ten bude asi pěkně přecpaný, než tyhle prohlídky skončí,” slyším za sebou z davu. Dotyčný se jen pousměje a v jídle se nenechá rušit.

Všichni už se klepou zimou, ale nikdo z prohlídky neodejde. Vystoupíme dokonce i do prvního patra, odkud je vidět široko daleko a každý se pokochá tou možností se z výšky rozhlédnout. Trochu nám v rozhledu brání tma, ale i tak to na atmosféře neubere.

Poslední zastávkou, kam nás průvodkyně vede, je sklepení v podzemí. Mužská populace se nejvíce zajímá o žulové koule, které dříve byly používány k boji. Ale jako na správné předvánoční prohlídce, tak ani tady nechybí vánoční stromeček. Téměř nikdo neodolá a každý si zapálí svíčky, které jim předtím sfoukl vítr, a dokreslí tak krásnou vánoční atmosféru.

Všichni z této prohlídky odcházejí nadšeni. „Bylo to krásné. Chodíme sem skoro každý rok a vždy je to moc pěkné, líbí se nám to. Ani zima nás neodradila, jelikož jsme s ní počítali a bylo to v podstatě i hezké dokreslení. K zimě a k Vánocům sníh patří,” říká Alena Skřivánková.

Stejný názor má také Karel Krátký. „Bylo to parádní. Je hezké, že se dělají i takovéto netradiční prohlídky. Myslím si, že lákají více lidí než běžné prohlídky. Tyhle jsou takové záživnější a jsou také moc hezky připravené, fakt jim smekám. Určitě přijdu i příští rok, pokud budou,” prozrazuje Krátký.

Každý z návštěvníků se po přehlídce jde ohřát k ohni, nad kterým se vaří svařák a horký čaj. K ochutnání je zde i vánoční cukroví.