První školní den si žádá velké přípravy, proto jsem Matěje navštívila již v pondělí večer. Zastihla jsem ho s jeho sestrou Klárou a rodiči právě při večeři. „Docela se do školy těším, občas si s Klárkou na školu hrajeme, ale to mě moc nebaví, protože je přísná," usmívá se Matěj a Klárka na něj vrhá výhružný pohled. Matěj se napije čaje a dodává, že paní učitelka ve škole asi bude taky přísná, jinak by je přece nic nenaučila.

Po večeři mě Matěj zavede do svého pokoje a ukazuje mi, co všechno má do školy připravené. „Mám tady bačkůrky, barvičky, penál a taky mojí první tašku do školy," chlubí se se svou výbavou. Tašku se žlutým autem, kterou si sám vybral a která je skoro větší než on, si dává na záda, abych viděla, jak mu sluší. V zápětí už sedí u stolu a ukazuje mi, jak umí malovat, a že s novými pastelkami to jde skoro samo. Výběr oblečení přenechává na sestře s maminkou, které tomu prý rozumí lépe a zatím mi vypráví, že nejvíc se mu líbí motorky a auta, ale asi by chtěl hrát na piáno jako Klárka. Najednou mu dochází slova a přemáhá ho únava, snad i nervozita. „Už půjdu spát, abych byl na zítra připravený," říká a naznačuje že bych měla jeho pokoj opustit.

Nervozita

Když jsem ráno opět přijela ke Kulhánkovým, našla jsem Matýska ve svém pokoji. Zrovna vstával. „Tati, mě bolí bříško," stěžuje si. „To už budou ty nervy, tak běž dolů za maminou," poradí mu tatínek. Maminka mu namasíruje bříško. Pak ho vede do kuchyně, kde ho čeká překvapení. Uprostřed stolu je velký kornout se sladkostmi.

Matějovi se rozzáří oči a na bolest bříška zcela zapomíná. „Ten je velký, to je všechno pro mě," ptá se Matěj, zatímco si prohlíží, co všechno v kornoutu má. „Ne, všechno ne, to se musíš rozdělit ve třídě se spolužáky, abyste se skamarádili," směje se maminka a dodává, že jeden kornout připravila i pro Klárku, aby jí to nebylo líto.

„Hrozně to letí, nedávno jsme takhle připravovali Klárku a teď už Matýska. Asi jsem nervóznější než poprvé, je to zvláštní," svěřuje se maminka. Mezitím ale už Matěj snědl snídaní a přináší z pokoje všechny věci, které si večer připravil. „Taky se do školy těším na Marečka. To je můj kamarád ze školky. Určitě spolu budeme i sedět. A taky tam bude Mirek, to je můj bratranec, budeme si spolu po škole hrát ve družině," vysvětluje mi Matěj, když si obouvá boty. Poslední fotka mezi dveřmi a jde se na to. „No tak je to tady, tak jedem," říká maminka a jen těžko potlačuje slzy.

Když přijedeme do Švihova, připojí se k nám i Matějův bratranec Mirek a spolu jdou do školy. „Na, vezmi si, jsou tam bonbony i lízátka," nabízí Matěj Mirkovi z kornoutu. Pomalu přicházíme před školu, kde už čeká učitelka se značkou 1. A a Matěje si přebírá. Začíná se nervozně rozhlížet, ale pak se k němu připojuje i kamarád Marek a Matěj mu nabízí z kornoutu. Ukazuje se, že kornout plní svůj účel, postupně si berou všichni spolužáci.

Po proslovu ředitelky se Matěj se svými novými spolužáky vydává do svojí první třídy. Otáčí se, jestli jdeme s rodiči za ním a pak se dává do řeči s Marečkem a na nás úplně zapomíná. Ve třídě děti vítá učitelka a děti si mají vybrat, kam si sednou. Matěj s Marečkem se chvilku hledají, ale nakonec si vybírají poslední lavici a spokojeně si sedají. Učitelka se jim představí a odvádí je do šatny. „Sem si ho dám já," vyskakuje Matěj na lavičku a slavnostně věší svůj první školní sáček na přezůvky.

Dojmy ze školy

„Je to tady prima, paní učitelka je moc hodná, povídala si s námi a už nám dala i domácí úkol. Asi se mi tady bude líbit," říká mi Matěj a dodává, že všem nabídl bonbon a každý si ho vzal. „Budu tady mít hodně kamarádů, protože všichni si ode mě vzali bonbon," usmívá se. Dokonce i mně bonbon nabízí, když se loučíme.

Barbora Zoubková