. „Poprvé jsme tento pochod ohroženou krajinou šli v roce 2003, když jsme dostali informaci o tom, že území Pačejovska a Chanovicka je mezi šesti územími, kde by mohlo být vybudováno úložiště radioaktivního odpadu. A tehdy nás napadlo, že bychom mohli udělat pochod s tím, že bychom lidem ukázali, s jak velikým územím se počítá a o jak nádherný kout země přijdeme. Trasa proto obchází plochu 306 hektarů, kterou by případné úložiště mělo spolknout. Záměrně lidi vedeme místy, odkud jsou nádherné výhledy do krajiny," vzpomíná na začátky akce starosta Chanovic Petr Klásek. I když počasí příliš nepřálo, vydalo se na pochod 240 lidí.

„Nechodí jen obyvatelé Chanovic a našich spádových obcí. Jezdí sem lidé z Velkého Boru, Horažďovic, Pačejova, ale i ze vzdálenějších míst. Jsme rádi, že lidé na náš protest stále slyší a že přicházejí, aby nás a náš boj podpořili," vysvětluje Klásek.
Jeho slova potvrzují i účastníci pochodu. Například Jana Zikmundová se snaží pochodu účastnit s kamarádkami Jaroslavou Opltovou, Marií Požárkovou a Věrou Bláhovou pravidelně. „Chceme, aby bylo vidět, že u nás žádné úložiště nechceme. Proto na tento pochod chodíme, aby byla vysoká účast," nechala se slyšet obyvatelka Chanovic. Tyto dámy ale do přírody v okolí Chanovic vyrážejí pravidelně celoročně. Mají to tam prostě rády.
Na pochod turisté vyráželi vybaveni holemi, placatkami s alkoholem či termoskami s horkým čajem na zahřátí. Na trase na ně ale čekaly zastávky s občerstvením a v cíli, který byl i letos v kulturním domě v Chanovicích, i klobása s chlebem a hořčicí.
I letošní ročník se však neobešel bez živé diskuse o tom, co by v blízkosti Chanovic mohlo vzniknout a v jaké fázi veškeré přípravy a jednání jsou. Města a obce z vytipovaných lokalit prý ještě zdaleka nemají vyhráno.
„Jeden politik mne minulý týden překvapil argumentem: „Proč se tomu úložišti tak bráníte, vždyť provoz má začít až kolem roku 2065 a kde v tu dobu budeme? A hlavně si řekněte o co nejvíce peněz." Tak jsem mu vysvětloval, že když venkovský člověk, jako já, kupuje pozemek a staví na něm chalupu, tak myslí na své děti. A když sází les, tak vynakládá peníze a úsilí pro svá vnoučata a pravnoučata a ještě jejich děti. Ví, že on sám finanční užitek z toho lesa neužije. A tím lesem v krajině chce i potěšit své sousedy a kolemjdoucí. Proto ze svého boje za budoucnost neustoupíme," dodal Klásek.