Čtyři desítky odvážlivců se sice musely poprat s velmi náročnou tratí, kde bylo letos sněhu jen poskrovnu, odměnou jim ale byl potlesk zhruba dvou tisícovek lidí, kteří si tuto stále oblíbenější akci nenechali ujít, a také výborná atmosféra.
Tradice silvestrovského sjezdu na Špičáku sahá až do roku 1948, kdy byla na Šumavě založena Horská služba. Tehdy ještě nebyly svahy Špičáku zalesněny tak jako dnes a silvestrovský sjezd se odehrával zhruba tam, kde se nyní nachází sjezdová trať č. 2. Tradice byla přerušena v roce 1951, kdy bylo zřízeno pohraniční pásmo, ale již v roce 1957 byl opět silvestrovský sjezd s pochodněmi obnoven a lyžaři startovali zhruba v polovině nynějších Šancí. Od roku 1972 se Šance začaly sjíždět celé, a kromě dvou ročníků, které se nekonaly kvůli nedostatku sněhu, nebyl tento každoroční zvyk přerušen.
Letos po letech reálně hrozilo, že místo „sjezdu" bude „seběh", nakonec ale horští záchranáři a spol. přece jen obuli lyže a poté, co se úplně setmělo a co se na svahu rozhořela velká „14" symbolizující příští rok, rozjeli se za zvuků trubky dolů. I po dojezdu byl scénář tradiční – společné zvolání jezdců „Hodně štěstí v novém roce, ať se vám vše vydaří, to vám přeje Horská služba a šumavští lyžaři", zapálení vatry a společný zpěv písně „Ta naše písnička česká". Všichni se objímali, přáli si vše nejlepší a nechybělo ani něco na zahřátí. „Jela jsem letos už asi podesáté. Je to krásný zážitek, ta atmosféra se ani nedá popsat. Letos to ale bylo hodně náročné," svěřila se na dojezdu jedna z „pochodňových světlušek" Vanda Krečová.
Nadšeni byli i diváci, kterých se odhadem sešly na sjezdovce zhruba dvě tisícovky. „Bylo to moc pěkný. Líbil se mi ten sjezd s ohníčkama a pak ten ohňostroj," zhodnotil večer šestiletý Pepík, který přijel na Šumavou s celou rodinou z Klatov.
