Údolím protéká Pstružný potok, kde sílu vodního toku zde hlavně využívaly četné místní mlýny a vodní pily. Jedním z mála dochovaných je mlýn Žežulka, nacházející se kilometr jižně pod Mochovem. Dnes to krásné české jméno Žežulka kupodivu označuje po zániku dvorce, který je hrdě nosil protilehlý mlýn německy kdysi zvaný Sterzmühle.

Lidový název Peklo vystihuje zdejší drsné přírodní podmínky, nedostupnost a odlehlost celého údolí vůči okolní civilizaci. Údolí Pstružného potoka a okolí bylo v minulosti bohaté originálními příklady staveb šumavské lidové architektury. Pro zdejší území jsou typické domy s charakteristickými polovalbovými střechami, zvoničkami, nízkými štíty vysunutými před čelní fronty, někdy s pavláčkami a světnicemi roubenými z oblých klád. Ze dřeva se zhotovovala i střešní krytina šindele. Jimi se také někdy obkládaly venkovní návětrné stěny. Neprostupné pralesy postupně mizely a nahrazovaly je louky, pastviny, doly a sklárny. Bohatství dřeva z místních lesů dávalo v minulosti nejrůznější možnosti jeho zpracování. Ve starších dobách, se zde v milířích vyrábělo především dřevěné uhlí pro četné sklárny. Později zde pro zpracování dřeva sloužily malé vodní pily, nazývané též mlýny na prkna . Na pravém břehu Pekelského potoka můžete najít tři pekelské jeskyně: Portálová byla rozšířená těžbou vápence, a najdete ji hned u cesty. Uvnitř je pramen a mělké jezírko. Další Peklo (II.) má délku chodeb této jeskyně kolem 50 metrů. Síň je velká 6 krát 6 metrů a vysoká 3 metry. Třetí jeskyně leží 30 metrů ve svahu nad Peklem II. a uvnitř je plná dutin. Jeskyně jsou ale zatopeny a není do nich přístup.