Nyní pracuje na manažerské pozici v Praze ve firmě, která dodává lehké obvodové pláště (prosklené fasády). Proč se rozhodl přihlásit do mužské soutěže krásy a jak se chystá na velké finále, jsme si s ním povídali během rozhovoru.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se přihlásil do soutěže Muž roku?

Jeden dubnový čtvrtek při prokrastinaci mi na facebooku vyskočila reklama na poslední casting se zmínkou o letošním zvýšení věkového stropu pro účast na 33 let a já se do toho odhodlal. Casting byl v sobotu. Že to vyšlo, je štěstí a celkem dobrý vtip, nejsem typ, který holduje focení a vizuální sebeprezentaci. Tedy zatím (úsměv).

Co říkáte na vaše soupeře?

Jsou tam dva kluci ze stavařiny, biochemik, zubař a další, taková všehochuť, tedy není to sraz ostřílených modelů, i když někteří kluci mají s focením praxi. Ale pro všechny je tato soutěž nová super zkušenost.

Jde o vaši první podobnou soutěž?

Ano, a pravděpodobně i poslední vzhledem k věku. Nicméně nikdy neříkej nikdy, možnosti dnešní medicíny jsou velké, tak třeba jednou zkusím i ženskou miss veterán, nebo pokud budou momentální společenské trendy pokračovat, tak i soutěž nebinárních jedinců, kde by mohla být menší konkurence (smích).

Ale teď vážně, těším se, že si zkusím focení s profíky, zažiju něco nového a poznám mně doteď neznámé prostředí. Člověku se rozšíří obzory, potká nové lidi, můžou přijít nečekané pracovní nabídky. Samozřejmě můžou nastat i nepříjemné okamžiky. Vše je o náhodě.

Jak se chystáte na soutěžní klání?

Pocházím ze sportovní rodiny, hlavně táta mě i bráchu vedl ke sportu a vydrželo nám to až do dospělosti. Můj den mimo práci je hodně o pohybu, skrz akroyogu (partnerská akrobacie), která v podstatě nahrazuje silově-dynamický trénink a solárko, protože zvlášť nyní v létě chodíme ven do parku, rekreačně thaibox (ten spíš v zimě) nebo fotbal (když je v Bolešinech málo hráčů). Když jsem sám, dělám základní gymnastické cviky na zemi nebo gymnastickém náčiní, něco, co v 50. letech bylo pro běžnou populaci normální a dnes si to lidi natáčí jako raritu.

V tréninku výrazná změna nenastane, spíš se budu snažit připravit si volnou disciplínu, aby to mělo hlavu a patu a vyjádřilo to nějakou revoluční myšlenku. Máme na to jen minutu.

Budete sázet na vaši vtipnost a výřečnost, kterou využíváte například při moderování akcí?

Děkuji za kompliment. Určitě bych na ni rád vsadil, pokud zvládnu trému, která stopro přijde. Také má pozice s mikrofonem je zde jiná. Když s klukama nějakou akci uvádíme, určujeme pravidla hry, kdežto zde jsem na opačné straně v roli zpovídaného, který má pár vět na to, se zjednodušeně řečeno jako neznámý člověk prodat davu v nejlepším světle, tj. ideálně se pochlubit tím, co dělá a umí, atd. Jsem zvyklý spíš používat sarkasmus a sebeironii. Budu evidentně muset najít nějaký balanc mezi tím.

Těšíte se na velké finále?

Samozřejmě, bude to zajímavá zkušenost nehledě na celkový výsledek.