Do šedesátých let minulého století se ve vzpomínkách vrátil muž nad jiné povolaný – Václav Hrabý ze Sušice. Muž, narozený v roce 1946, se totiž jako mistr osobně podílel na výstavbě tohoto objektu, jenž tehdy byl zapovězen všem kromě vojáků, ale dnes tam míří tisíce pěších turistů i cyklistů. Připomněl, že Poledník se v náročných šumavských podmínkách na výstavbu příhraničního vojenského objektu připravoval od roku 1964, v následujícím roce začaly samotné stavební práce. On byl na místo vyslán o dva roky později, kdy už měl zkušenosti coby zaměstnanec Vojenských staveb. „Já jsem si právě u Vojenských staveb odsloužil vojnu, na kterou jsem rukoval v lednu 1967. V době, kdy jsem pracoval na letišti v Ruzyni, ranila zdejšího pana mistra mrtvice a Vojenské stavby si mě sem vyžádaly. Přišel jsem na Poledník 1. července 1967, to byla věž už částečně vybudována. Mistroval jsem tu až do ukončení stavby,“ líčil Hrabý. Dodal, že práce byly velmi náročné, na Poledníku nejsou zrovna příznivé podmínky. „Stavět se tu kvůli počasí dalo maximálně od poloviny dubna do půlky listopadu. Bývaly tu kruté bouřky, před kterými jsme se museli skrývat v dřevěné boudě. Foukal tu i silný vítr. Tenkrát se nevozil beton v mixech jako dnes, ale měli jsme tu míchací centrum. Cement, písek i vše další se sem vozilo Tatrami 111. Je to tu všechno na skále, takže si tu všichni pořádně mákli,“ dodal s tím, že na stavbě bylo denně 130 až 160 pracovníků, z toho polovina vojáků.

Vybudovaná stavba sloužila armádě. „V roce 1968 to bylo nejmodernější pracoviště na západní hranici. Toto bylo stanoviště určené hlavně pro tzv. rádiový průzkum. Jeho úkolem bylo hlídání provozu na druhé straně hranice. Vedl se rádiový odposlech, protože v té době už nebylo možné provozovat vojenskou techniku bez radiotechnických zařízení,“ informoval Václav Ilčík, major ve výslužbě. Dodal, že na místě byly nejen rádiové prostředky ve věži, ale dole v přízemních budovách byly automobily se speciálními nástavbami na zachycování signálu, které vyjížděly v okamžiku bojové pohotovosti. „Původní věž měla tendenci se ve větru třepat, vojáci se tu báli, takže počátkem 80. let proběhla přestavba do současné podoby. Úplně stejnou najdete třeba na Čerchově,“ připomněl a dodal, že Poledník se hodně změnil po roce 1981, kdy dezertovalo několik vojáků. Nově se tam tehdy objevila signální stěna, zázemí na místě měla i východoněmecká tajná policie Stasi. Ta si vedla svůj vlastní průzkum.

Při setkání na Poledníku se nejen představila nová výstava a dvě expozice v novém hávu, ale i vzpomínalo. Promluvili mimo jiné ředitel šumavského národního parku Pavel Hubený, Václav Hrabý ze Sušice či historik Ladislav Vitík. | Video: Deník/Milan Kilián

Kolem Poledníku často létal při ostraze hranic se svým vrtulníkem i Jiří Jogl, který byl v polovině 80. let velitelem letky, jež měla od roku 1985 zřízené stanoviště na Zhůří. „Jakmile se na druhé straně, v Bavorsku, zvedlo nějaké letadlo, nějaký vrtulník, a směřovalo ke státní hranici, tak nás také zvedali a letěli jsme k němu. Rozdíl byl, že my jsme nesměli přistávat, zatímco oni ano. Kolikrát přistáli, kouřili, a my jsme museli kroužit,“ směje se Jogl a dodává: „Létali jsme přímo po státní hranici, po kolíkách, rychlostí 100, 150 km/h. S kolegy na druhé straně jsme si mohli mávat, a také jsme si kolikrát mávali. Byli jsme od sebe 50, 100 metrů.“

Na Poledníku se ale jen nevzpomínalo. Představena byla i novinka pro turisty. „Byla tu zahájena výstava ke sto letům od úmrtí Karla Klostermanna, připomínka jeho díla. V novém hávu jsou i dvě zdejší expozice, jedna odkazuje na vojenskou historii zdejšího objektu a druhá na vývoj lesa v okolí Poledníku,“ zbilancoval mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.