„První týden byl velmi náročný. Pro nás to byla katastrofa. Neustále jsem vyřizoval telefonáty a objednávky. Prvotně jsme se snažili uspokojit státní instituce, město a bezpečnostní složky, které v té době neměly nic. Dělili jsme to mezi ně tak, abychom jim vždy mohli dát alespoň něco,“ uvedl Frydrych.

Postupně zvyšovali kapacity a povolávali si externisty na výpomoc, přesto však byly na denním pořádku přesčasy, práce od rána do noci. „Bylo to velmi hektické. V pondělí, když jsme začali šít, jsme vyprodukovali 400 až 500 roušek. Když už jsme se pak rozjeli, stouplo to i na násobky, hlavně za pomoci externistů. Další týden už byl nápor o něco nižší, ale i tak jsme měli dle počtů objednávky až do 14. dubna. Jak už ale začalo šít více lidí a také stát začal dodávat pomůcky, objednávky opadly,“ řekl Frydrych s tím, že po Velikonocích už zřejmě opět přejdou na výrobu košil a roušky budou už jen doplňkovou výrobou.

SLYŠELI I NEGATIVA

Třebaže roušky byly velmi nedostatkové a snažili se vyhovět všem, setkali se i s negativními reakcemi, které je mrzely. „Někteří komentovali, že jinde dávají roušky zadarmo a my chceme peníze. Když jsme nebyli schopní kapacitně pokrýt individuální zákazníky, začala jedna paní vykřikovat, že ji necháme klidně chcípnout. To člověka zabolí. Převažovalo ale hlavně to, že nedáváme zadarmo. Je však třeba si uvědomit, že my si na sebe musíme vydělat. Cena, za kterou prodáváme, je hodně nízká a těžko pokryje náklady. A hlavně šijeme z nových kvalitních látek. Musím platit i švadleny,“ vysvětlil Frydrych.

Černá skládka v Beňovech.
Proti černé skládce bojují lidé v Beňovech