Nečekala jsem, že si tuto cestu vyzkoušíme už tak brzo. Jelikož manžel nesehnal v Klatovech žádného zubaře, který by ho ošetřil, a bolest se stupňovala, museli jsme v pondělí zamířit právě na zmiňovanou pohotovost do Plzně na Denisovo nábřeží. Jakožto novinářka jsem této příležitosti využila a zmapovala situaci, protože asi každý si nyní pokládá otázku, jak to na pohotovosti v Plzni může dlouho trvat nebo jak dlouho se tam asi čeká.
Vyjeli jsme po 17. hodině a ještě v autě manžel říkal: „To bude tak na pět minut, tam nikdo nebude." Tento optimismus nás však rychle opustil. Přijeli jsme na pohotovost pět minut před 18. hodinou, kdy začíná pohotovost, a k našemu zděšení čekali lidé už i na chodbě, protože čekárna byla plná. I když někdo byl jen doprovod, tak pacientů bylo zhruba 20 a i po našem příchodu další přibývali.
Bylo nám jasné, že to nebude záležitost na pár minut, i když sestřička volala přesně v 18 hodin prvního pacienta. Trochu nás tento stav překvapil vzhledem k tomu, že byl všední den. Nedokáži si představit, jak to bude vypadat, až tam budou jezdit lidé z celého Plzeňského kraje.
Šlo to jako po drátku, chvílemi jsme si říkali, jestli tam není zubařů více, protože někteří se tam ani neohřáli a už byli venku. Někdy ale bylo zase slyšet řev vrtačky tak dlouho, že by někteří z čekárny raději utekli. V 19.25 jsme na řadě a manžel jde trochu v křeči dovnitř. Po třech minutách vychází ven s tím, že mu tam zubař dal jen vložku. Takže byl o 90 korun lehčí za poplatek a o dalších 300 korun za benzin. To se vyplatí.
